Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

32. kapitola

Elwing

Po tom, co Emcee odešel, už jsme na chodbě dlouho nevydrželi. Vrtalo mi hlavou, proč to bylo tak náhle. Vadilo mu, že jsem ocenila jeho citlivost? Vypadalo to tak. Možná nad vším až moc přemýšlím. Třeba byl prostě jen unavený. 

Strážní si všimli, že je téměř nevnímám a jemně mě na to upozornili. Omluvila jsem se, ale otázkám jsem se nevyhnula. 

"Co vám tak zamotalo hlavu?" ptali se. 

"To nic, chvilková nejistota, nic víc." 

"Týká se to vašeho přítele trpaslíka, že ano?" 

"Noo..." 

"Ublížil vám nějak? Přece jen vás hlídáme, stačí říct." 

Usmála jsem se. "Ne, je na mě hodný. Jenom mi chybí." 

Jejich zmatené výrazy mě donutily pokračovat. "Připadá mi, že čím otevřenější se zdá být, tím víc se od sebe vzdalujeme. Častěji ode mě utíká. Proto mi chybí." 

Zmatení bylo vystřídáno soucitem. "Jistě to spolu překonáte. Je to trpaslík, emoce a city nebudou jeho parketa," řekl první muž. 

"Ano, já vím. Říkají mi to všichni. Přesto ho mám ráda."

"Jste milá dívka. Vždy kolem sebe budete mít mnoho přátel," podotkl druhý muž. 

"A to je možná ten problém," dodala jsem tiše. 

Přemluvili mě, abych si šla lehnout. Nakonec jsem vážně byla ráda, že jsem s nimi mluvila. Dívali se na mě jinak než na vězně, snad mi i důvěřovali. 

Usnula jsem brzy a brzy se také probudila. Udivilo mě, že se necítím být unavená. Upravila jsem se, vzala si své nejhezčí šaty a vyšla před dveře. Oba strážní spali opření o zeď. Bylo milé vidět, že si troufli polevit z obezřetnosti. Chvíli jsem je s úsměvem sledovala. Pak jsem klidně promluvila, abych je vzbudila. Oba sebou trhli a dlouze se protáhli. 

"Omlouvám se, že vás budím takhle brzy." 

Ujistili mě, že to není důvod k omluvě. Prý jsou zvyklí na malé množství spánku. Počkala jsem, až budou úplně vzhůru, než jsem znovu promluvila. 

"Dnešek je váš šťastný den. Vezmu vás s sebou do hostince na snídani a kávu." 

Nevěděli, co si o tom mají myslet. Ujistila jsem je, že to není žádná past. Prostě se chci projít po městě a udělat pro ně něco hezkého. 

Skutečně jsme tedy vyrazili. Dali jsme si výbornou snídani, ještě lepší kávu od mé známé Roziny, dokonce jsme se dobře bavili. Oba strážní vypadali spokojeně, to mě jistým způsobem naplňovalo. 

"Chtěla jsem vám poděkovat za včerejší noční konverzaci. Cítím se mnohem lépe, spala jsem klidně, takže to zabralo skvěle." 

Oni zase děkovali mně, za společnost při náročné hlídce i za tuhle snídani. Pomalu jsme se vraceli zpátky na hrad. Bylo ještě příliš brzy na ukončení Elfwinovy rady, ale mí přátelé již museli být po snídani. Když jsme došli až nahoru k mému pokoji, oba dva jsme tam našli. Liam zrovna klepal na dveře. Prý se jim po mně už stýská. 

Pobaveně jsem se ozvala. "Dobré ráno, pánové." 

Překvapeně se otočili. 

"Takže se vám stýská?" 

Úředník se toho okamžitě chytil. "Jako bychom tě neviděli roky! Nemůžeme bez tebe žít." 

Rozesmál mě. Emcee mi popřál dobré ráno. Taky jsem ho pozdravila.