Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

20. kapitola

Elwing

Měla jsem radost, jak mi šla práce od ruky. Mytí nádobí tedy nebylo nic obtížného, ale já jsem to nikdy před tím nedělala. Cítila jsem hrdost, že to zatím všechno tak dobře zvládám. 

Byla jsem v myšlenkách tak daleko, že mi unikla změna atmosféry v místnosti. Před tím bylo všude slyšet hovor, cinkání a kroky. Nyní vše poněkud utichlo. Zrovna jsem vypouštěla špinavou vodu, abych ji mohla vyměnit za novou, když se mě dotkl. 

Bylo to nečekané, proto jsem okamžitě zareagovala dle svých instinktů - otočila jsem se s první věcí, jež se zdála být vhodnou zbraní. K mému zklamání to byla jen vařečka. Stál tam strážný, tentokrát bez zbroje, ruce před sebou, naznačující, že se vzdává. 

"Omlouvám se, věřte, že nejsem váš nepřítel." Díval se na mě. 

Naklonila jsem hlavu ke straně. "Nevím, zda si tím mohu být jistá. Konec konců, přesně to samé by řekl i nepřítel," sdělila jsem mu, ale vařečku jsem odložila. 

Tváří mu prolétl náznak úsměvu, který byl ihned vystřídán přehnanou vážností. "V tom případě vám své dobré úmysly musím dokázat." 

"Ano?" 

Vzal mé ruce do svých, aniž by se zarazil nad spoustou vody, která na nich zůstala z nádobí. "Drahá Nesso, dovolíte mi být vaším společníkem pro dnešní večer?" 

Tušila jsem, že se to stane, i přesto jsem byla zaskočená. Dívala jsem se, jak se na mě usmívá. Kdesi v mém zorném poli Liam horlivě kýval. 

"Ano, dovolím," řekla jsem nakonec. 

Jeho úsměv se ještě rozšířil. "Vyzvednu si vás tu večer. Neutečte mi." 

Také jsem se usmála. "To bych si nikdy nedovolila." 

Zvedl moji ruku ke svým rtům a letmo ji políbil. Pak odešel. Bylo zvláštní, jak vyjeveně na mě všichni zírali. Trvalo to dlouhou chvíli, než do místnosti vešel Sylvio. Jeho křik kuchtíky vrátil k povinnostem. 

Já cítila, jak silně mi buší srdce. Odněkud se vynořil Liam, aby mě obejmul. "Zvládla jsi to. Skutečně jsi to zvládla," šeptal mi do ucha.

Emcee

Když jsem se vrátil, objímal Liam Elwing. Hrnec jsem odložil vedle toho špinavého od třešní. Přešel jsem ke své vlastní práci a vzal si z koše ryb pstruha plného otravných kostí, které by jistě způsobily až smrtelná zranění nějakému urozenému jedinci pevně věřícímu, že ryby jsou bezobratlé. 

Když Liam procházel okolo mě ke svému stolu, zastavil jsem ho. 

"Co se stalo?" 

"Nic, Elwing má rande." 

Jeho slova mě zabolela. Okřikl jsem se, že je to přeci dobře, že se konečně někam posuneme. Liam už házel bezpeckové třešně do mého hrnce, když si všiml, že stojím zády k rybám a koukám nikam. 

"V pořádku?" 

Trhl jsem sebou a opustil mé zmatené myšlenky. 

"Jo, jasně," zalhal jsem a přesunul se k pstruhům.

Elwing

Práce teď ubíhala překvapivě rychle. Čím víc se blížil večer, tím víc jsem byla nervózní. Nejen proto, že to pro mě bude poprvé, co si s někým vyjdu. Přidal se k tomu i pocit viny, kvůli mému utajenému původu. Nepřišlo mi správné toho muže obelhat. Jiný způsob ovšem nebyl, nebo jsme na něj jen nepřišli. 

Liam se na mě při každé příležitosti zářivě smál, Emcee se mi z nějakého důvodu vyhýbal pohledem. Všechno tohle dohromady mi vytvořilo tolik pochybností, že jsem si už vůbec ničím nebyla jistá. A pak přišel konec pracovní doby. 

Všichni brzy odešli i my už jsme se sbalili. Cítila jsem, jak se třesu. Sebevědomí, na které Liam poukazoval, bylo pryč. Společně jsme vyšli ven před kuchyni. Byla jsem ráda, že mám své přátele s sebou. Alespoň na poslední chvilku.

**Poznámka autora: Příště se podíváme s Elwing na rande s panem strážným. 

Kdo se těší? :))