Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

40. kapitola

Emcee

Zůstal jsem v pokoji sám a rozhlížel se po tom, co vzít s sebou. Většinu toho, co bych chtěl, nebo potřeboval, jsem měl zrovna na sobě nebo v kapsách. Naházel jsem tedy pár zbývajících věcí v místnosti do batůžku. Pak jsem si sundal oblečení, které si vezmu i zítra a složil ho vedle věcí. 

Čekala mě poslední horká koupel na dlouhou dobu a hodlal jsem si ji náležitě užít. Lehl jsem si do horké koupele a tentokrát se snažil neusnout.

Elwing

Když už voda začínala chladnout, opatrně jsem vystoupila ven. Z otevřených oken šel dovnitř chlad, raději jsem se ihned zabalila do ručníku. Osušila jsem si vlasy a posadila se na postel. 

Ne, nechci jít spát. Nechci se s tím vším loučit. Nenapadalo mě ale, kam bych takhle v noci ještě mohla jít. Lehla jsem si na záda a protáhla ruce dozadu. To bylo příjemné. Chyběl mi pohyb. Ne zběsilý útěk před nepřítelem, spíše něco radostného, ladného. Něco jako tanec. 

To neznělo tak špatně. Oblékla jsem si svoji noční košilku, abych se nemusela bát, že mi spadne ručník. Vyšla jsem na tichou chodbu. Teď se mi hodilo, že tudy nikdo nechodil. Na zkoušku jsem udělala několik pohybů vpřed. Postupně jsem se dostala do svých vlastních představ, obavy zmizely a já tiše tančila. 

Bylo mi dobře. Cítila jsem úctu sama k sobě, něco, co jsem již dlouho nepoznala.

Emcee

Z vany jsem vylezl příjemně odpočatý. Horká voda ze mě vyplavila zbytky stresu a já už byl naprosto v klidu. Bron na mě koukal trochu znechuceně, voda nebyla jeho živlem a navíc se nedávno koupal v lomu. To mu stačilo ještě na mnoho dní, nebo dokud nezapršelo. 

Zaslechl jsem venku nějaké kroky. Byly podivně nepravidelné, jako by se na chodbě někdo potácel. Vyšel jsem to ven zkontrolovat a našel tam Elwing tančící v noční košili. Trvalo jí, než si mě všimla ve dveřích a pak se viditelně zastyděla. 

Přistoupil jsem k ní. "Zatančíš si se mnou?" zeptal jsem se jí. 

A tak jsme strávili poslední večer tancem. Jejím elegantním a mým neohrabaným. Oba ve svých nočních úborech v opuštěných chodbách hradu. Byla to kouzelná chvíle a ještě dlouho jsem v duchu tančil, když jsem konečně usínal ve své posteli. Čekalo mě jen pár hodin do rozbřesku, ale věděl jsem, že budu plný energie. Ponocování stálo za to.

Elwing

Již ve chvíli, kdy jsem usínala, mi to celé přišlo jako krásný sen. Copak vůbec bylo možné, aby Emcee dobrovolně tančil? Nevěřila jsem tomu. 

Spánek byl krátký, ale přesto osvěžující. Ráno jsem se probudila s úsměvem na tváři. Ano, čekalo mě těžké loučení s přáteli, jen jsem si to prozatím nehodlala připouštět. Rychle jsem se převlékla a skoro jsem vyběhla na chodbu. 

Počkala jsem na Liama i na trpaslíka. Spolu jsme potom sešli dolů do jídelny. Zachytila jsem trpaslíkův pohled a zahřálo mě u srdce, když se na mě usmál. U snídaně jsme potkali i Elfwina. Celý zářil, zdál se být sebevědomý. 

"Krásné ráno, přátelé. Pojďme se společně naposledy pustit do snídaně." 

Také jsme ho pozdravili. Snídaně byla překvapivě výživná, asi kvůli dlouhé cestě před námi všemi. Příliš jsme nemluvili, většinou jsme se na sebe jen usmívali. Když všichni dojedli, vstali jsme a vyrazili na nádvoří hradu. Potěšeně jsem zjistila, že naše zavazadla byla přenesena ven. Nemuseli jsme se vracet zpátky nahoru.

Emcee

Nemuseli se s tím tahat, přeci jenom, budu to teď nosit ještě dlouho sám, ty schody dolů by mě opravdu nezabili. Některé panské zdvořilosti a zvyky mě trochu rozčilovaly. Leckterá práce služebných mi připadala zbytečná. 

Stál jsem najedený před hradem a dával si věci na záda. Moji společníci se měli vydat na opačnou stranu než my. Vojsko už se řadilo a bylo připraveno na dlouhý pochod. Já s Elfwinem také. 

Přišel jsem k Liamovi a beze slova mu podal ruku. Naše pohledy se setkali a kývli jsme na sebe. Tak bych si představoval loučení. Elwing jsem na rozloučenou objal, další ústupek od mého normálního jednání. 

"Vrátím se," řekl jsem.

Elwing

"Já vím, že ano," vyslovila jsem pevně v trpaslíkově objetí. Než se mohl odtáhnout, vtiskla jsem mu polibek na jeho zarostlou tvář. "Buď opatrný," dodala jsem. 

Pak jsem se usmála a odešla za Liamem. Stál u něj Elfwine. Zaslechla jsem jen poslední větu. "Takže je vše domluveno, výborně." To řekl král. 

Liam kývl a přesunul pozornost ke mně. "Elwing, zlato, připravená na společná dobrodružství?" Zasmál se vlastním slovům. 

"Vždycky," odpověděla jsem ve stejném duchu. 

Král se nenechal přeskočit a přesunul se přímo přede mě. "Snad sis nemyslela, že mi utečeš bez rozloučení." Usmíval se, ale jeho oči byly posmutnělé. Objali jsme se. 

"Bylo mi obrovským potěšením, znovu tě po tolika letech poznat. Doufám, že budeme mít v budoucnu ještě jednu šanci." Políbil mě na čelo. 

"Přežij a možná budeme," řekla jsem mu. 

Jako poslední za námi přiběhl Bron. Nechal se hladit i od Liama, dobře věděl, že tohle setkání znamená rozdělení. Dřív, než mě stačily odzbrojit vlastní emoce, vzali jsme svá zavazadla a vyrazili na cestu. Mnohokrát jsme se ještě otočili a mávali našim přátelům. 

Až u městských bran jsem si dovolila ukázat své pocity. Když si toho všiml Liam, objal mě kolem ramen. 

"Neboj se, jsme na to dva. Zvládneme to." 

Roztřeseně jsem se usmála. "Dobře."

Emcee

S Elfwinem jsme odkráčeli směrem k vojsku. Bylo menší, než jsem si představoval, to mě trochu rozhodilo. Sedm set mužů znělo na papíře jako obří armáda. Teď se mi zdála až příliš malá. 

Měl jsem mít na starosti pravé křídlo. Zatím to neznamenalo mnoho úsilí, prostě jen jít před nimi. V bitvě to pak znamenalo udávání rozkazů a já si už připravoval plíce na překřikování bitevní vřavy. 

Elfwine vedl prostřední šik a muž jménem Farstad vedl poslední levou část armády. Tento muž se účastnil strategických porad a bylo vidět, že je rozený vojevůdce. Zvučný hlas, rozhodný a rázný charakter, tak blízko typickému trpaslíkovi, jak jen mohl člověk být. Jeho bych měl po svém boku raději než krále, ale nedalo se nic dělat. 

Muži potřebovali vidět samotného Elfwina uprostřed a vpředu, aby jim to dodalo kuráž. Pořádně se na to oděl, jeho zbroj snad nemohla být proražena žádnou zbraní. My ale nestáli jen proti oceli, že?

**Poznámka autora: Zde končí čtvrtá část příběhu Středozemě v nebezpečí.

A jak to bude dál? Ukázku naleznete v epilogu.

Pokračování pak v knize: Středozemě v nebezpečí - část 5. - Návrat ztraceného ♥