Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

10. kapitola

Elwing

Vyrazili jsme zpátky k tábořišti. Dva cizinci byli stále pevně připoutaní na svých místech, oba dva při vědomí. Bron již nepřecházel sem a tam, ale ležel mezi nimi tak, aby na oba dva viděl. Když jsme přicházeli, párkrát švihl ocasem o zem, jeho obvyklý pozdrav. 

Liam byl pořád na stejném místě, zdálo se, že usnul vsedě. Podívala jsem se na trpaslíka. 

„Necháme ho spát, vid?" 

Kývnul a navrhl, že bychom zatím mohli prozkoumat ty zbraně. Dali jsme je všechny na jedno místo a posuzovali jejich kvalitu. Nebyla to žádná vzácnost, ale v boji se využít daly. S trochou péče by všechny mohly vypadat líp.

Emcee

Meč se mi zalíbil, když už nic jiného, budu s ním vypadat nebezpečněji. Je to ale zbraň pro zkušeného šermíře, škoda, že nedokážu využít celý její potenciál. 

"Elwing, mohl bych se někdy připojit k vašim lekcím s Liamem?" 

Bylo mi to dovoleno. Spáče jsme položili na zem a dali mu něco pod hlavu, aby se ráno neprobudil s bolestmi zad nebo za krkem. Oheň už jsme radši vynechali. 

Naši zajatci zůstávali potichu, vypadalo to, že budou také brzy spát. Hlídka měla však dnes ještě o jeden úkol navíc a to jejich hlídání. Vzala si ji jako první Elwing a já ulehl kousek od Liama, takže jsme byli všichni blízko pohromadě. Bron zůstal ještě vzhůru.

Elwing

Za dobu mé hlídky se opět nic nebezpečného nestalo. Dva svázaní usínali těžce a se spoustou škubání, ale kdo by se jim divil. Když všichni spali, přešel Bron ke mně. Lehl si a opřel svoji hlavu o přední tlapy. Zlehka jsem ho škrábala za ušima. 

Žena vydala ze spánku podivný zvuk. Raději jsem ji šla zkontrolovat. Něco si tiše mumlala, znělo to skoro, jakoby se omlouvala za selhání v misi. Vtom mi to došlo. On celou dobu předpokládal, že se těm dvěma nepodaří zabít nebo zajmout kohokoliv z nás. Spoléhá na to, že je nezabijeme ani my, a že je s námi necháme být tak dlouho, aby nás mohl vystopovat přes jejich jednoduché mysli. Chytrý plán, vážně chytrý. Budeme si muset dávat větší pozor na slova i na činy. Ještě, že se jich už zítra zbavíme. 

Jako v odpověď mi hlavou projela bolest. No jistě, bude to zkoušet pořád. 

Nic dalšího už se nestalo, takže jsem šla po několika hodinách vzbudit Liama. Jen jsem se dotkla jeho ramene, okamžitě byl vzhůru. 

„Jsi v pořádku? Můžeš si vzít hlídku?" zeptala jsem se ho. 

„Ano, samozřejmě. Spal jsem už asi dost dlouho, cítím se dobře." 

„To ráda slyším," usmála jsem se. Pomalu se zvedl a nechal mě využít jeho spací místo. Bylo krásně zahřáté. 

„Jen si nemysli, že se sem po hlídce nebudu chtít vrátit, ať už tu budeš nebo ne," pohrozil mi žertovně. 

Měla jsem radost, že je mu natolik dobře, aby vtipkoval. 

„Jen klidně přijď, budu čekat," odpověděla jsem. 

Ještě jsem zaslechla jeho tichý smích, než jsem spokojeně usnula.

Emcee

Liam mě vzbudil a ulehl na mé místo. Bron spal kousek od nás a nevypadal, že vnímá okolí. Usadil jsem se na Elwinino večerní místo a čekal na příchod rána. Pak jsem vzbudil všechny ostatní, přitáhli jsme lana našim zajatcům a šli jsme. 

Dozvěděl jsem se o tom, na co Elwing v noci přišla a mrzelo mě, že mě to nenapadlo dřív. Čekali nás ještě asi dva dny cesty do Edorasu a nový meč začínal být poněkud těžký, nelitoval jsem však, že jsem ho vzal. 

Po obědě jsme si dali první lekci šermu od Elwing.

Elwing

Doufala jsem, že se mi podařilo vzpomenout si na všechno, co jsem se kdy o šermu naučila. Základy jsou vždy tím nejdůležitějším a bylo by snadné je odbýt. Přemýšlela jsem, jak nejlépe předvést základní techniku. 

„Emcee? Měla bych na tebe prosbu. Mohl bys někdy v průběhu dnešního dne sehnat kusy dřeva dostatečně velké na výrobu cvičných mečů? Myslím, že by nebylo vhodné trénovat s těmi ostrými." 

Lépe řečeno, mohlo by to mít katastrofické následky. Trpaslík slíbil, že se o výrobu dřevěných zbraní postará. 

„Výborně, děkuju. Dva budou naprosto stačit." 

Všichni jsme byli najedení, tak jsem se rozhodla začít zlehka, pouze postojem. 

„Dobrá, postavte se kamkoliv do prostoru a zaujměte pozici. Do střehu." 

Sledovala jsem, jak plní můj příkaz a musela jsem se usmívat. Emcee o šermu něco věděl, o tom nebylo pochyb, ale Liam byl úplný nováček. 

„Ted vám ukážu, jak to má ideálně vypadat." 

Sama jsem se postavila do střehu, rukou jsem naznačila držení meče. 

„Důležité je stát bokem k soupeři, nikoliv čelem. Vím, že vás to táhne k přímému stání, ale vždy si uvědomte, že když stojíte bokem, představujete mnohem obtížněji trefitelný cíl." 

Oba dva se srovnali podle mě, okamžitě to vypadalo lépe. 

„Skvěle. Pravá noha směřuje přímo k soupeři, levá noha funguje jako hlídač vaší stability, proto to vytočení ven. Pokuste se udržet těžiště těla přímo uprostřed. Nenaklánějte se ani dopředu ani dozadu. Půjde to?" 

Vážně se snažili, měla jsem z nich radost. Pokud pochopí tenhle kousek, máme z poloviny vyhráno. 

„Ještě jedna maličkost. Jemně pokrčte kolena. Měli byste být schopni přenášet váhu a rychle reagovat. Když budete ztuhlí v kolenou, soupeř bude rychlejší než vy." 

Ještě pár malých dodatků a stáli přede mnou jako rození šermíři. Nechala jsem je udělat pár kroků a pak se znovu postavit do střehu. Tentokrát jsem ovšem chodila kolem nich a upravovala malé nedostatky, které jsem zahlédla. 

„Liame, tvé tělo je až moc vepředu, podívej, takhle stojíš správně." 

Vrátila jsem ho do rovného postoje. Usmál se na mě. Zdálo se, že se cítí lépe. Naučila jsem je ještě pár lehkých kroků, které budou využívat při útoku i při obraně a tím jsme nácvik ukončili. 

„Jde vám to oběma moc dobře, děláte mi radost," řekla jsem jim.

Emcee

Výcvik byl fajn, připomněl jsem si věci, co jsem se někdy učil a naučil se nějaké nové. Cítil jsem se teď o něco jistější, i když zacházení s tak velkým mečem bylo ještě něco malinko jiného. Trénink nám trval docela dlouho a to mě trochu znervózňovalo. 

Nasadil jsem tedy na pozdní odpoledne větší tempo, abychom dohnali skluz. To se mi myslím povedlo, ale stálo nás to mnoho sil. Podle Liama bychom zítra večer už mohli spát v Edorasu, pokud si trochu pospíšíme. Troufneme si cestovat po cestě, abychom mohli jít o něco rychleji, budeme muset být ale ještě opatrnější, než doteď.