Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

39. kapitola

Elwing

Vlastně jsem byla ráda, že Emcee změnil téma. Momentálně jsem v sobě měla velký zmatek. Zmatek, který ještě zesílil, když mi trpaslík vědomě pomohl ven z trapné situace. Zaměřila jsem se raději na jeho slova. 

"Aha, Liam, jistě. Jdeme za ním," odpověděla jsem rychle. 

Vyšli jsme z pokoje a procházeli chodbou. Stejně jako vždy byla zcela liduprázdná. V Liamově komnatě jsme nikoho nenašli, tak jsme pokračovali dolů do jídelny. Trpaslíka napadlo, že bychom ho mohli najít u té kroniky, co našel. Cestou jsme se tam zastavili, ale Liam tam nebyl. 

Když jsme potom došli do jídelny, našli jsme tam nejen našeho úředníka, ale i Elfwina, očividně hluboce zabrané do konverzace. Skoro si nás nevšimli. 

"O čem tu mluvíte, vy dva?" zeptala jsem se opatrně. 

Oba sebou trhli leknutím, otočili se a ztichli. Po chvíli, jež byla delší, než bylo potřeba, promluvil král. 

"Jen si tu tak povídáme o zítřku a nadcházejících dobrodružstvích." 

Něco v jejich provinilých výrazech mě přesvědčilo, abych to nijak nezpochybňovala.

Emcee

"Vypadáte, jako bychom vás načapali u nějaké lumpárny," rýpl jsem si do nich. 

Věděl jsem, že Elwing si jejich výrazů musela všimnout taky, ale já je chtěl malinko potrápit. Neřešil jsem to však nijak dál a přisedli jsme si k nim. 

"Hledali jsme tě snad u každé knihy ve městě, Liame, nikdy by nás nenapadlo, že si nebudeš číst." Páni, já jsem nějaký výřečný. Možná to bude ten stres ze zítřejšího dne. Jak to asi zvládá král? 

"Elfwine, těšíš se na zítřek?" optal jsem se ho. 

"Věřím, že jsme výborně připraveni, ale náš nepřítel je nadmíru nepředvídatelný. To mi dělá obavy, Emcee," vysvětlil mi své pocity. 

Neměl jsem na to co říci, souhlasil jsem s ním, tak jsem pouze přikývl na srozuměnou. 

"A kde jste vlastně byli vy dva? To jste se pořád váleli venku?" ozval se tentokrát Liam. 

"Dívali jsme se na hvězdy, pak jsme se tě vydali hledat." Chtělo se mi dodat "troubo", ale odpustil jsem si to. Neví, že jsme o něj měli strach, tak ať si klidně myslí, že jsme se flákali.

Elwing

"No, tak jste mě našli. Potřebujete ode mě něco?" ptal se Liam. 

Odpověděla jsem mu. "Ne, jen jsme chtěli vědět, jestli už ses vrátil z knihovny, nic víc." 

Kývl a usmál se. "Vaše starost je milá. Už jsem tu s Elfwinem nějakou dobu. Povídáme si." 

To jsme si všimli, pomyslela jsem si. Alespoň je v pořádku. Pořád se ale zdálo, že jsme ty dva od něčeho vyrušili. Byli zticha, v konverzaci nepokračovali. Emcee už se stihl posadit ke stolu. Teď se díval na krále. 

"Kdy zítra vyrazíme?" zeptal se. 

"S východem slunce bychom měli vyjít ven z města. Ještě se tu ráno nasnídáme a půjdeme," řekl král. 

Liam se připojil. "Mohli bychom to udělat stejně, Elwing. Co říkáš?" 

"Souhlasím. Čím dřív odejdeme, tím líp. Bude těžké si znovu zvyknout na podmínky cesty. Děkujeme za pohostinnost. Elfwine," ocenila jsem královu laskavost.