Předmluva

3.6K 178 10
                                    

Byl nejvyšší čas vyjít vpřed osudu. Za příjemného zvuku šumění všech listů nade mnou, které tvořily nádherné korun stromů a slabých zvuků tónů - mně neznámé melodie, jsem pomaličku sešla ze schodů, velkého, bílého domu vstříc jarně zelené trávy. Lehkou chůzí jsem bosky stoupla na sametovou trávu plnou něžných, bílých kytiček. Stále se mi slabě klepaly ruce strachy, ve které jsem držela velkolepou kytici bílých růží. Slabě jsem se na svou kytici usmála a nechala své nohy, aby mě vedly vstříc té nejkrásnější budoucnosti, jakou jsem si kdy mohla vysnít.

Zafoukal slabý větřík, který byl v tomhle - vzhledem k místu a času - horku více než vítaný společník a pohrál si s mými rozpuštěnými vlasy a dlouhou, bílou sukní od šatů. Pokračovala jsem nesměle dále. Připadala jsem si jako nějaká puberťačka, kterou chytli před školou kouřit trávu. Vzhlédla jsem hlavu od sněhově bílých růžích, kterých jsem mohla mít v ruce tak třicet, a tam ho uviděla. Toho, kvůli kterému jsem právě teď tady. Harry.


The Truth (fan fiction with Louis Tomlinson)Kde žijí příběhy. Začni objevovat