The Truth (fan fiction with Louis Tomlinson)

- kapitola 47.

LOUIS:

Znovu jsem se pokusil ze všech sil zvednout hlavu, která mě stejně jako zbytek těla přestávala poslouchat, a zuby šel tvrdě proti sobě. Na rukách mi pomalu zasychaly proudy krve, jenž nutily mou kůži stahovat se blíže k sobě, pod břichem jsem cítil tlak, který se mi tam objevil po tvrdé ráně Malikovy pěsti, modřiny mi zbarvovaly předloktí a přes to všechno mi přes paže hnaly dlouhé a poměrně hluboké rány způsobené nože. I z roztrženého čela jsem cítil, jak mi pulzuje krev v tenkém čůrku rudé barvy, jímž se mi černé tričko automaticky nasakovalo. Začínalo pro mě být obtížné i obyčejné dýchání. Ve svém těle jsem za ten čas, co tu jsem a který mi splynul do jednoho nekonečného dne, během něhož jsem dokonce párkrát padnul do hlubokého kóma, pohřbil několik myšlenek a snů, díky nímž se mi dařilo přežívat posledních několik měsíců. Nedokázal jsem si popravdě ani pořádně představit, že bych měl znovu vstát. Nohy by mě určitě nepodržely. I na prstech mých rukou se začaly zviditelňovat bílé kůstky, kolem nichž se proplétaly modře pulzující žíly a vlásečnice.

„Začneš už laskavě mluvit, nebo ti to ještě nestačilo? Nemysli si, že mám na starosti jenom tebe!,“ oznámil mi se lstivým úsměvem zabarveným v jeho hlase a v ruce si pohrál s ostrým nožem, který též zdobily stopy mé zaschlé krve. Hlava mi znovu automaticky spadla směrem k zbytku znehybněnému tělu, jakmile jsem se ji pokusil zvednout k němu a odpovědět. „A… konečně ses znovu probudil. Byla by docela škoda přijít o takovou atrakci, jako jsi ty,“ pokračoval v popichování, když jsem na rukách ucítil přitahování pásků, jímž se mi zařezával hluboko do kůže. „Neber si to špatně, ale začínáš mě ale docela nudit. Potřebuju vědět, kde je Beatrice,“ pokrčil rameny a opřel se o kovový stolek s nástroji, který mu sem jeho kumpáni donesli. Přísahám, že pokud on stojí za tím vším, tak nebudu ani vteřinu váhat, jestli ho zastřelit na místě. Až se z toho dostanu, tak teprve uvidí! Sliboval jsem si v duchu i přesto, že jsem své naděje postupně ztrácel, a znovu stěží zvedl hlavu nahoru, kde mě okamžitě oslnilo ostré světlo patnácti voltové žárovky visící přímo nade mnou.

„Ty mě nepřinutíš mluvit. Vzdej to prostě,“ odpověděl jsem mu prostě a pokusil se o hořký úsměv, který jsem měl nutkání ho provokovat. Viděl jsem na něm velmi dobře, jak ho to dokáže okamžitě namíchnout, i když to znovu rychle schová za svou vysmívající se fasádu. Za posledních několik… dnů – nebo jak dlouho tu vlastně jsem – jsem ho docela slušně zkoumal a testoval po psychické stránce, neboť na mě působil více, než nevyrovnaně. „Au…,“ sykl jsem slabě a pokoušel se schovat svou bolest za ztuhlé svaly ve tváři, když mi špičkou nože zatlačil do ochablého stehenního svalu. I na zádech jsem cítil dost dlouhé a nepříjemně bolestivé šlice, ke kterým jsem vůbec nedokázal přiřadit dobu nebo způsob, jak se mi tam objevily.

„Uvidíme, co řekneš na tohle,“ podotkl s širokým úsměvem a tvrdě zatlačil do černé rukojeti, která pouze konala povel a řezala mě i přes džínovinou látku pod kůží. Jedinou věcí, jíž mě opravdu fascinoval, se pro mě stala jeho záliba nenarušovat moje tetování, ale záměrně se jim vyhýbat. A věc, která mě překvapovala na mém těle, byla nejspíš ta, že těch jizev jsem neměl tolik a už vůbec ne tak snadno viditelných, abych si jich okamžitě všimnul. „Příjemné, že?,“ usmíval se spokojeně, když se má záda vzepřela mé vůli a bolestně se prohnula ve snaze najít někde nějaký ventil bolesti.

„Počkej, ty jeden bastarde, já se pomstím…,“ vyhrožoval jsem unaveným hlasem a bolestně se zakousl do spodního rtu, jakmile se ostrá čepel zabořila hlouběji do masa na mé pravé noze. „A to pak tebe bude bolet ještě víc… a déle!,“ zavrčel jsem na něho a zahodil myšlenku na to, jak ho zabiju hned, daleko za sebe. Tenhle bude trpět tak, jak ještě nikdo! Malika to muselo očividně pobavit, protože se rozesmál a spokojeně si pustil nůž ze své ruky. Tak jako obvykle mi ho nechal zabodnutý v těle, kolem něhož tekl silný proud krve, jenž se vyhýbal předmětu, jako voda v řece velkým balvanům.