My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 4.

Zvoní. Je to tady. Erwin s jeho partičkou už se zvedají z lavic a pomalu míří na záchod. Já ještě strnule sedím v lavici, a přemýšlím nad tím, co mě čeká. Eren ze mě stále nespouští oči. Začíná mě to znervózňovat. Cítím ten jeho pohled až někde v duši. Vypadá, jako by lidem viděl do mysli. Zvedám se a pomalým krokem mířím na záchod. Proč tam jdu? Vždyť bych se na ně mohl přece vykašlat!!! Jo, to se lehko řekne, ale pořád lepší, ať mě zmlátí teď a tady, než aby si mě potom našli na ulici... Erwinovi se utéct nedá.

Stojím před záchodovými dveřmi. Klid Levi. Nic se neděje. Kdyby tě náhodou zmlátili do bezvědomí, určitě tě tu někdo najde!!! Tahle slova mi na sebevědomí moc nepřidávají. Nadechnu se a opřu se do dveří.
Úplně na konci chodby stojí Erwin. Zavřu za sebou dveře a zůstanu tam jen tak stát. Helemese, tak jsi nakonec přišel! Už jsem myslel, že si na tebe budu muset počkat někde na ulici, to by ale naši situaci mírně komplikovalo, že hoši? Hoši... počkat cože?! On tu není sám?! Než se stihnu vzpamatovat, zezadu mě chytnou dva lidi za ruce a drží mě na místě, abych se nemohl hnout. Erwin se přibližuje čím dál blíž. Odporně se šklebí. Mám chuť mu ten výraz z tváře jednou provždy smazat. Teď se ale nemohu ani pohnout. Být tebou, tak toho nechám, Erwine. Konečně se donutím něco říct. Ironicky se usměje. Jinak co Levi?!

Přistane mi na obličeji první rána. Zabiješ mě tím svým psychopatickým pohledem?! N-ne... prosím dost... doma... DOMA MI TO STAČÍ! V duchu zoufale volám o pomoc, ale doopravdy ze sebe nevydám ani hlásku. Další rána. Kopanec pod žebra, přímo do staré modřiny. Syknu bolestí. Cítím, jak se mi hrnou slzy do očí. Ne... nesmím brečet! Aspoň dokud tu jsou! Takovou radost jim neudělám! Místo toho si zkousnu ret. Podlamují se mi kolena a celé tělo mě příšerně bolí. Je mi na zvracení. Vtom povolí stisk dvou osob za mnou a já dopadnu na kolena. Rukama se opírám o podlahu. Zrychleně dýchám.

Copak Levi? Konečně jsi pochopil, že nemá cenu vzdorovat?! Zvednu hlavu. Z nosu mi teče krev a mám co dělat abych neomdlel. Uznej, že jsi naprostý idiot. Nemáš tu co dělat. Vzdorovitě se na něj podívám. Nikdy! Nikdy ty jeden kreténe!!! Chci se zvednout, ale podlomí se mi kolena a já dopadnu zpět na podlahu. Erwin do mě začne kopat a já si už jenom zvládám rukama chránit hlavu. Po pár kopancích ho to přestane bavit. Toť z lekce dnešního dne Levi. Jen počkej! Najdu si tě a uvidíme, jak silnou vůli budeš mít tentokrát, ty jeden malej smrade! Ještě párkrát do mě kopne a spolu s jeho partou odejdou.

Ležím na zemi. Z nosu mi teče krev a bolest na břiše a vlastně i po celém těle se znovu začíná ozývat. Z očí mi vyklouzne pár slz. M-musím se z-zvednout a do-dostat se alespoň do t-třídy... někdo mě tam najde a po-pomůže mi.... začínají se mi zavírat oči. Natáhnu před sebe ruku v naději, že s ní otevřu dveře, ale na to jsem moc slabý. P-prosím... pomozte mi ně-někdo..... Kdokoliv.....

E-Erene!