My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 47.

O pár týdnů později se všechno vrátilo do normálu. Opět jsme se s Erenem začali zapojovat do každodenních aktivit, ačkoliv jsem na něj stále musel dohlížet, aby se moc nepřetěžoval... Zlepšil jsem se ve vaření, takže jsem už neměl takový strach to jídlo Erenovi dát. Všechno se ubíralo už jenom správným směrem.

N-ne, nevstávej! Vystřelil jsem rychle ze židle a opatrně Erena posadil zpět. Řekl jsem ti, že až budeš něco potřebovat, tak mi máš říct! Zatvářil jsem se ublíženě a založil si ruce na hrudníku. Eren se zasmál a zavrtěl hlavou. Levi, už je to dobré... Můžu normálně fungovat, neboj se tolik! Nepřestával se usmívat a opatrně si stoupnul. Stále jsem čekal nachystaný ve startovní pozici, abych ho popřípadě, kdyby padal k zemi stihl chytit. Když jsem ale viděl že bezpečně stojí na nohou, oddechl jsem si. On ke mě opatrně přešel a objal mě. Vidíš? Nedělej si takové starosti, dobře? Zašeptal mi do vlasů a já se jen spokojeně usmál a schoval si obličej k němu do hrudníku. Eren se potichu zasmál a začal mě hladit ve vlasech. Opatrně jsem se na něj podíval a váhavě ho pohladil po tváři. On se jenom zasmál a zakroutil hlavou. Už jsem ti říkal jak jsi roztomilej? Začervenal jsem se a odvrátil pohled jinam... T-tsch... zamumlal jsem a zavřel oči. Po chvíli objímání Eren šel do svého pokoje a já si sedl na gauč a začetl se do knížky.

Levi? Ozvalo se od dveří. Musím jít něco zařídit a rovnou po cestě nakoupím, do dvou hodin jsem zpátky, dobře? Pousmál jsem se a zakýval hlavou. U-um, jo, jasně! Zakřičel jsem rychle když mi došlo, že pokývání hlavou k ničemu nebylo... Uslyšel jsem šustění kabátu, jak si ho Eren oblékl a pak už jenom tiché zaklapnutí dveří, jak opatrně vyšel ven. Pokoušel jsem se znovu začíst do knížky, avšak moje pozornost se stále ubírala jiným směrem, než kterým jsem chtěl. Co tady mám jako dvě hodiny sám dělat? Stoupnul jsem si a začal nervózně chodit po bytě. Mé nohy mě zanesly až do ložnice, kde jsem si sedl na postel a zíral před sebe. Vzal jsem si k sobě Erenův polštář, obejmul ho rukama i nohama a zabořil do něj obličej. Kdy už se vrááátí... Držel jsem jedo polštář čím dál pevněji a než jsem si to stihl uvědomit, usnul jsem... Probudilo mě až šramocení klíče v zámku od toho, jak se Eren vrátil. Posadil jsem se a pokusil si uhladit rozčepýřené vlasy, ale jaksi to nešlo... Ještě jsem se ani pořádně neprobral, když Eren, jako nějaká vichřice vtrhl do pokoje a se smíchem mě objal. Awww, někdo nám tady usnul... Zašeptal a já jen tupě zíral před sebe, jelikož se mé vnímání ještě nestihlo plně nastartovat. Eren se oddálil a opatrně mě políbil na čelo. Začervenal jsem se, pousmál a uhnul pohledem... M-musíš být tak zbrklej? Sotva jsem se probral... Zamumlal jsem a protřel si oči. On jenom rozpačitě pokrčil rameny a nepřestával se usmívat. Povzdechl jsem si a zadíval se na něj. Kde jsi vůbec byl? Eren se okamžitě rozzářil a bez odpovědi vystřelil do předsíně. Usmál jsem se a zakroutil hlavou. Blázínek můj malej...

Najednou Eren vpadl zpět do pokoje a v ruce svíral rámeček a jakýsi kus papíru. Věnoval jsem mu nechápavý pohled a on sklopil pohled... P-pomohl bys mi prosím p-pověsit naší společnou fotku na zeď? S-sehnal jsem i rámeček! Rychle dodal a tváře se mu lehce začervenaly. Usmál jsem se a rychle jsem přikývl. Zvedl jsem se a pomalu šel ke zdi ověšené tolika fotkami... O ani ne minutu později přiběhl hyperaktivní Eren s kladívkem a hřebíky v ruce. U-um... já to radši zatluču, dobře? Nechci aby se ti v přívalu té energie něco stalo... Řekl jsem. On jenom sklopil pohled a uraženě mi ty věci předal. Potichu jsem se zasmál a nakreslil na zeď malou značku. T-tak já aspoň vložím tu fotku do rámečku! Zazubil se Eren a já jenom přikývl. Vzal jsem do ruky jeden hřebík a opatrně ho přiložil do středu křížku namalovaného na zdi. Periferním pohledem jsem zahlédl, jak mě Eren upřeně pozoruje, tak jsem se jenom pousmál a opatrně začal kladívkem zatloukat hřebík do stěny. Nikdy jsem do ničeho nevložil tolik opatrnosti a jemnosti... Po pár úderech kladívkem do hřebíku jsem zkontroloval pevnost a naznal, že je dostatečně pevně přibitý. Eren ke mě přesěl a zadíval se na mě. Natáhl ke mě rámeček s fotkou, který svíral v levé ruce. Chytni se ho. Chci abychom ho pověsili společně... Řekl potichu a pousmál se. Přikývl jsem a vzal rámeček do pravé ruky. Opatrně jsme se přiblížili k hřebíku a fotku pověsili na zeď. Srdce mi tlouklo tak rychle, jako nikdy před tím a opatrně jsem vzal Erena za ruku.

J-je hodně divný, že jsem v-vždycky chtěl, aby tu byla naše společná fotka? Zašeptal jsem. On se jenom usmál a zavrtěl hlavou. Není... taky jsem to chtěl. Zašeptal a opatrně mě políbil na rty. Nahrnuly se mi do očí slzy štěstí a schoval jsem si obličej k němu do hrudníku. Cítil jsem jeho prsty, jak mě začaly opatrně hladit ve vlasech.

Miluju tě Levi. A od teď už jenom to dobré... dobře? Se slzami v očích jsem se na něj podíval. Rychle jsem přikývl a sevřel jeho ruku pevněji.

S-Slibuješ?

Slibuji. Navždy.

The end.