My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 30.

Dotáhli jsme stromek před chatu a vlezli dovnitř. Okamžitě jsem odběhl pro lékárničku a Eren si ani nestihl sundat bundu a už jsem byl u něj. Pojď si sednout, ovážu ti to. Přikývl a následoval mě do pokoje, kde si sedl na gauč. Přes kapesník, který jsem mu v lese narychlo obmotal okolo ruky už mu prosvítala rudá barva krve. Opatrně jsem ho sundal a při pohledu na jeho ránu jsem sykl. Není to hezký pohled. Eren odvrátil hlavu. Vzal jsem desinfekci a ruku mu lehce potřel. Eren stiskl oční víčka a potichu sykl. Promiň, vím že to štípe, ale hned to budeš mít za sebou. Pak přišel na řadu obvaz. No, tak tady moje zručnost končí. Eren se na mě pobaveně díval, jak se mu snažím kolem ruky umělecky obmotat obvaz, ale u pátého pokusu mě zastavil a usmál se.

V pohodě Levi, já to zvládnu. Převzal si ode mě obvaz a párkrát si ho obmotal kolem ruky. Usmál se na mě a přitáhl si mě k sobě. V pohodě? Zeptal jsem se. Naprosto. Usmál se a políbil mě do vlasů. Ta tvoje starostlivost je hrozně roztomilá. Objal mě. Zavrtěl jsem hlavou a objal ho nazpět.

Po chvíli objímání jsme se rozhodli, že uděláme výzdobu. Seděl jsem na gauči a četl si, když vtom Eren přitáhl z půdy krabici se žlutě zářícími vánočními řetězy. Zářivě se na mě usmál. Společně jsme si k tomu sedli a začali je rozplétat. Jen jsem tiše seděl a soustředil se, zatímco Eren vedle mě sebou v jednom kuse šil a nadával. Sakra, to vůbec nejde rozmotat! Kudy to mám.... no a teď se mi do toho ke všemu zamotaly prsty!!! Potichu jsem se zasmál a Eren sebou plácnul na podlahu doprovázen zvukem popisující jeho zoufalství. Přilezl jsem po čtyřech k němu a sklonil se nad něj. Nechceš si vzít na starost cukroví? Já se o tohle postarám, v kuchyni bych ti jenom překážel! On se zamyslel a nakonec přikývl. Jelikož kuchyň je spojena s obývacím pokojem, často jsme po sobě koukali a smáli se na sebe.

Už jsem měl všechny řetězy skoro rozpletené a tak jsem je začal rozvěšovat po oknech. Z kuchyně se linula nádherná vůně vanilkových rohlíčků a do toho se ozývalo Erenovo veselé pískání. Bylo mi příjemně. Tak tohle je domov... tohle jsou Vánoce... tohle je pohoda... Nad těmito myšlenkami jsem byl nucen se pousmát. Stoupl jsem si na zem a začal obdivovat mé dílo. Dekorace a stylistika by mi šly. Eren ke mě přišel ještě v zástěře a rukama od mouky mě zezadu objal a přitáhl si mě k sobě. Jen jsme tam chvíli stáli a dívali se ven z okna, jak se pomalu stmívá. Vyrušilo nás až cvaknutí dveří a hlasy oznamující, že Erenovo rodiče už jsou doma.

Ahoj kluci, jsme zpátky! Wow, tady to vypadá nádherně! A hrozně hezky to tu voní! To se vám povedlo! Podívali jsme se na sebe a usmáli se. Se stromkem jsme chtěli počkat na vás! Eren se zakřenil. Do pokoje vešel Erenův otec. Teda hoši, to se vám povedlo! A stromek jste vybrali perfektní! Rozpačitě jsme se usmáli a Eren si obvázanou ruku strčil za záda. Carla za námi přišla a nahodila naoko přísný výraz. Doufám, že se to obešlo bez žádných větších zranění! Začali jsme se oba hystericky smát a oni nad námi jen zavrtěli hlavou. Poté, co se nám společnými silami povedlo stromek dotáhnout do obyváku jsme ho začali zdobit.

Eren ho celou dobu přenášel po pokoji sem a tam, aby zjistil kde vypadá nejlépe a já za ním běhal s lopatkou a smetáčkem a zametal jehličí, které díky jeho výpravám po obýváku ze stromku opadalo. Když konečně vybral vhodné místo, Carla přinesla z půdy světýlka a jiné ozdoby. Tak do jaké barvy stromek sladíme? Všichni jsme se shodli na červeno-zlaté. Eren nám všem udělal horkou čokoládu a báječně jsme se bavili. Erenovo rodiče si nemohli vynachválit můj cit pro stylistiku a symetrii. Eren mi pomáhal a sem tam prohodil nějaké moudro. Já ti říkal, že nejsi k ničemu! Já takovýhle cit nemám! Jen jsem se rozpačitě usmíval. Jako poslední už zbývalo jen na stromek nasadit zlatou hvězdu. Chtěl jsem ji tam dát sám, ale nemohl jsem tam dosáhnout. Erenovy silné ruce mě však chytly za pas a vyzvedly tak, abych tam  v klidu dosáhl. Jsi takový lehký Levi! Zasmál se Eren. Je pravda že je takový drobný! Přidali se Erenovo rodiče. Jen jsem tam stál a nad tím vším vrtěl hlavou. Eren ke mě přišel a dal mi ruku kolem ramen. Opřel jsem se o něj a zadíval se mu do očí, ve kterých se mu odrážely jiskřičky od zlatých řetězů. V krbu plál oheň, z kuchyně vonělo cukroví a všichni byli spokojeni.

Tohle jsou moje nejhezčí Vánoce...