My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 16.

Zaraženě jsem tam stál a nechal se Erenem objímat. Za co se sakra omlouvá?! Můj obličej nabral lehce růžovou barvu, když jsem si uvědomil, že jsem bez trika. Nechtěl jsem, aby mě takhle viděl...

Z přemýšlení mě vytrhlo mé, nyní mokré rameno. Musel jsem přemýšlet, než mi došlo co se děje. E-Erene? Odtáhl jsem se a podíval se na něj. Měl zarudlé oči, ze kterých mu tekly slzy, které máčely mé holé rameno. V jeho tváři byl vidět obrovský smutek. Trhalo mi srdce ho takhle vidět. Ničilo mě ho takhle vidět se trápit- a to jen kvůli mě... Přitiskl jsem ho s sobě a on zabořil hlavu do ohbí mého krku a začal vzlykat. P-promiň mi to Levi! Začal brečet ještě víc. Erene, za co se omlouváš? Neplač prosím, trhá mi to srdce... On se ke mě jen dál tiskl a vzlykal. O-omlouvám se, že jsem tu pro tebe nebyl a neochránil tě! Omlouvám se, že jsem nebyl schopen si všimnout toho, jak trpíš! Ale neboj Levi... teď už ti nikdo nikdy neublíží! Budu tu vždycky s tebou a ochráním tě! Poslední slova už skoro křičel. Z jeho slov mi ukápla slza. NIKDO TI UŽ NIKDY NEUBLÍŽÍ! Natiskl se na mě, jakoby mě už nikdy nechtěl pustit. Pšššt Erene, to je dobrý, všechno je v pořádku. Není to tvoje vina... Třásl se mi hlas. Viděl něco, co jsem nikdy nikomu neukázal. Ani jemu jsem to nechtěl ukázat. Ještě chvíli jsme tam jen tak tiše stáli a objímali se. Odtáhl jsem se od Erena a smutně se na něj usmál. Jemně jsem mu setřel slzy z tváří. Slzy ti nesluší Erene. Políbil jsem ho na tvář. On nic neřekl a znovu mě objal.

Kolik minut jsme se takhle objímali? Pět? Sedm? Nebo snad hodinu? Na tom nezáleželo. Hlavní bylo, že jsem tam s ním a že se už trochu uklidnil. Levi? Řekl a podíval se mi so očí. Ano Erene? Usmál jsem se na něj. Nadechl se. Chci abys přestal. O čem to mluví? Nechápavě jsem se na něj podíval. Stekla mu po tváři horká slza. Chci aby si se přestal řezat. Hrklo ve mě. Víš... ono... ono je to těžší... Chytl mě za ramena a podíval se mi do očí. Neboj, pomohu ti. Nenechám tě se už nikdy cítit tak, aby jsi to musel dělat. Budu tu pro tebe. Vždycky. Objal mě. Začaly se mi tlačit slzy do očí. Udělej to pro mě Levi... p-prosím... přikývl jsem. Na nic víc už jsem se nezmohl. Erene... proč se o mě tak staráš? Proč se kvůli mě trápíš? Já ti za to nestojím....

Byl večer. Ačkoli nebylo nějak pozdě, šli jsme spát brzo. Byli jsme oba vyřízení z pláče a měli jsme o čem přemýšlet. Než jsme šli spát, seděli jsme v objetí na gauči před televizí. Bylo to příjemné. Byli jsme zalezlí pod dekou a Eren mě hladil ve vlasech, což mě pomalu uspávalo. Ani nevím jak, ale usnul jsem. Po pár minutách jsem slyšel Erena, jak na mě mluví. Levi, pojď si lehnout. Jen jsem se zavrtěl a neidentifikovatelným zvukem jsem mu dal najevo, že nikam nejdu a ať mě nechá spát. Eren byl chvíli zticha, pak jsem ale ucítil jeho silné ruce, které mě zvedly z gauče a nesly mě do postele. Zabořil jsem mu hlavu do hrudníku a nechal se odnést. Donesl mě na postel a zabalil mě do deky. Lehl si vedle mě. Nevadí ti, že budu dneska spát tady? Zavrtěl jsem hlavou. Chvíli jsme tam jen tak leželi a já začal pomalu usínat, ale byla mi zima. Eren vedle mě už spokojeně oddychoval. Pomalu jsem se přisouval blíž a blíž k němu, až jsem byl u něj úplně. Schoulil jsem se vedle něj a hlavu mu zabořil do hrudníku. Erenovi to zřejmě nevadilo. Přitáhl si mě blíž a vlezl si ke mě pod deku. Objal mě svými pažemi a za chvíli už mi spokojeně oddychoval do vlasů. O chvíli později jsem usnul i já s jeho jménem na rtech.

Děkuju Erene. Děkuju za to, co pro mě všechno děláš....