My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 39.

Ráno mě probudily kapky dopadající na okna a balkón. Zívl jsem a protáhl se. Přešel jsem k oknu a podíval se ven. Venku lilo jako z konve a po zablácených silnících tekly proudy dešťové vody. Zavrtěl jsem hlavou a šel do koupelny. Umyl jsem se a zkusil si něco udělat s vlasy, setkal jsem se však pouze s velkým neúspěchem. Povzdechl jsem a šel se převléct. Těsně před odchodem jsem nakouknul do pokoje k Erenovi. Ležel schoulený do klubíčka a oddechoval. Přešel jsem k němu a přehodil přes něj deku, která mu ve spánku nejspíš spadla. Pousmál jsem se a jemně ho pohladil po tváři. On jen něco nesrozumitelně zamumlal a přetočil se na druhý bok. Vyšel jsem od něj z pokoje a potichu zavřel dveře. Vzal jsem si věci a vyšel ven z baráku.

Roztáhl jsem deštník a nechal na něj dopadat ledové kapky. Tsch, únor a sníh nikde! Povzdechl jsem si a zachumlal se do kabátu, který mě chránil před ledovým větrem. Pomalu jsem se vydal ke škole. Vešel jsem do šaten a přezul se ze svých zablácených tenisek do bot na tělocvik. Mokrý kabát jsem pověsil dovnitř a deštník nechal roztažený a položil ho na skříňku aby uschnul. Vydal jsem se do třídy a usedl do lavice. V hodinách jsem se snažil jakž-takž dávat pozor, ale prostě to nějak nešlo.

O přestávce ke mě přišel Armin. Ahoj Levi, tak jak je Erenovi? Usmál se. Podíval jsem se na něj a také se lehce pousmál. Řekl bych že lépe. Armin přikývl. Tak to jsem rád.. vyřiď mu, že ho pozdravuju! Přikývl jsem a ve dveřích se objevila naše učitelka. Dobrý den, musím vám vyřídit, že vám kvůli dešti odpadá odpolední vyučování. Pan učitel není schopen se včas dostavit do školy, jsou přerušeny spoje mezi okolními městy. Jen co odešla začali všichni nadšeně pokřikovat po ostatních. Usmál jsem se a stejně jako ostatní jsem si sbalil věci. V šatnách jsem se přezul do svých mokrých bot, vzal deštník a vyšel ven. Stále foukal ledový vítr a i přes to, ze jsem byl chráněn deštníkem mi kapky vody mrzly na obličeji. Zakroutil jsem hlavou a co nejrychleji jsem se vydal zpět do bytu.

Zabouchl jsem za sebou dveře a složil mokrý deštník. Boty jsem si donesl k topení a šel za Erenem. Seděl na posteli a něco kreslil, jakmile si mě ale všiml, trhl sebou a rychle to schoval. Potichu jsem se zasmál a sedl si vedle něj. Ahoj, co jsi to kreslil? On se jen nervózně usmál a zakroutil hlavou. T-to je jedno! Jak jsi se dneska měl? Nečekal jsem tě tak brzy... Rozpačitě se zasmál a upřel na mě své oči. Jo, šlo to. Odpadlo nám odpoledko, kvůli dešti. Učitel nemohl přijet. Usmál jsem se na něj a pocuchal mu vlasy. On jen přikývl. Pousmál jsem se a vydal se do kuchyně udělat Erenovi čaj. Přinesl jsem mu ho do postele a on si ho ode mě vzal. A... jak ti je? Zašeptal jsem. On se usmál a přikývl. Je to lepší, zítra už bych mohl jít do školy! Oddechl jsem si a přikývl jsem. Dobře, taky si myslím, že už by to šlo. Usmál jsem se a protáhl se. Zajdu se vysprchovat, dobře? On jen přikývl a opět si vzal na klín onen papír s jakousi kresbou. Zavrtěl jsem nad ním hlavou a políbil ho na čelo.

Vydal jsem se do koupelny a zavřel za sebou dveře. Svlékl jsem si triko a pozastavil se nad svými tenoučkými jizvami na zápěstí. Lehce jsem po nich přejel prsty. To díky Erenovi jsem to překonal... To on mě z toho svinstva vytáhnul... Smutně jsem se pousmál, sundal si i kalhoty a vlezl do sprchy. Pustil jsem na sebe horkou vodu a zavřel oči. Zaklonil jsem hlavu a nechal si horké kapky dopadat na obličej a na vlasy. Vzal jsem šampon a vetřel si ho do vlasů. Znovu jsem zavřel oči a jen tam tak stál pod proudem horké vody. Posumál jsem se a vypnul vodu. Vylezl jsem ven a otřásl se zimou. Přiložil jsem ruku na topení, které i přes to, že to nevypadalo, topilo co nejvíce se dalo. Zakroutil jsem nad tím hlavou a dal si kolem pasu a na ramena ručník. Otevřel jsem dveře a šel k Erenovi do pokoje. Pořád něco čmáral. Usmál jsem se na něj a začal hledat triko a kalhoty, které bych si mohl vzít na sebe.