My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 15.

O asi hodinu později jsme na stůl konečně postavili námi udělaný oběd. Dal jsem si ruce v bok a vítězoslavně se podíval na těstoviny se salátem, již stojící na našem stole. Eren za mnou ještě vydýchával všechny ty katastrofy, co jsem stihl během svého působení v kuchyni ztropit. Nikdy jsem nebyl v kuchyni moc obratný, a dnes tomu nebylo jinak. Třikrát jsem se řízl do prstu, jednou jsem málem shodil na Erenovu nohu nůž, jednou jsem to přehnal a pepřem a po druhé se solí, po třetí jsem těstoviny pro jistotu úplně rozvařil. V salátu málem skončily moje prsty a Erena jsem skoro polil horkou vodou. Eren ke mě přišel a pobaveně se na mě díval. Levi, ty jsi v té kuchyni hrozný postih! Zasmál se. Pokrčil jsem rameny. Hele, ty moje prsty tam skončit vážně mohly! Začali jsme se oba hystericky smát. Potom jsme už jen přešli ke stolu a naobědvali se.

Levi, asi budu muset jít nakoupit! Jdeš se mnou? Vzhlédl jsem od knihy. Ehm, jo jasně! Vešli jsme do předsíně, obuli si boty a oblékli bundu. Je konec října a venku už začíná poměrně přituhovat. Vyšli jsme na ulici a vydali se k nejbližší samoobsluze. Vešli jsme dovnitř. A... co vlastně potřebujeme? Eren se zamyslel. Musíme určitě sehnat další těstoviny. Významně se na mě podíval. Dělal jsem, že jsem si toho nevšiml. Noo, pak nějaký ovoce, to vem jaký chceš a pečivo, ať máme v úterý na svačinu. Já úplně zapomněl! Vždyť my máme zítra ředitelské volno! Ulevilo se mi, že do toho ústavu pro psychopaty, obecně nazývaného jako škola, v pondělí nemusím. A zbytek obstarám já. Rozešli jsme se, každý hledat to své. O pár minut později jsme se sešli u pokladny. Dostali jsme se na řadu a Eren všechno zaplatil. Já to jenom naskládal do tašky a vzal to. Bylo to těžší, než jsem očekával. Převažovalo mě to na druhou stranu a sem-tam jsem zakopl. Eren šel za mnou a jen se na mě pobaveně díval. Přešel ke mě. Ukaž Levi, já to vezmu. Je to na tebe hrozně těžký, bez ohledu na to, že to skoro taháš po zemi. Rozhodně jsem zavrtěl hlavou. Platil jsi to ty, já chci být taky k něčemu užitečný! Eren se pousmál. To je hloupost Levi. Vždyť se sotva držíš na nohou. Pokračoval jsem v cestě. Eren nejspíš pochopil, že to se mnou nebude tak jednoduché. Tak víš co? Chytneme tu tašku každý za jedno ucho. Tak budeme spokojeni oba, ne? Neochotně jsem přikývl a nechal ho, aby držel jedno ucho. Takhle jsme se dobelhali až k Erenovi do bytu. Erene? Půjdu se vysprchovat, jo? Kývl. Šel jsem do koupelny a vzal si z topení osušku. Svlékl jsem se a sundal si dlahu. Zraněné zápěstí už vypadalo mnohem lépe. Vlezl jsem si do sprchy a pustil na sebe horkou vodu. Podíval jsem se na poličku, kde stála mýdla. Můj pohled zaujalo jedno, které vonělo jako skořice. Takhle nějak voní Eren, že? Moc jsem nad tím nepřemýšlel a jednoduše se tím skořicovým mýdlem umyl. Vylezl jsem ze sprchy a obmotal si kolem pasu ručník. Před zrcadlem jsem si rukou prohrábl mokré vlasy a vyšel ven. Akce, proklouznout do pokoje jen v ručníku právě započala. Nacházela se tam taška s mým oblečením a já si ji tak trochu zapomněl vzít do koupelny. Jsem to ale sklerotik. Zavrtěl jsem sám nad sebou hlavou. Eren byl stále ještě v kuchyni, odkud se ozyvalo jeho veselé pískání. Nejspíš vyndaval nákup. Vklouzl jsem do pokoje a zavřel za sebou dveře.

Uslyšel jsem z kuchyně Erenův hlas. Dáš si večeři? Asi ne, nemám moc hlad. Zakřičel jsem na něho. Chvíli jsem se přehraboval v tašce, až jsem vytáhl své černé džíny a oblékl si je. Než jsem se však stačil rozhodnout nad tím, jaké triko si vezmu, uslyšel jsem zaklepání na dveře. Erene, ne- Ani nepočkal na odpověď, jestli může vstoupit a vešel dovnitř. Levi, neviděl jsi tu někde moji mikinu? Nemůžu ji najít a- Zadrhl se. Vyděšeně se díval na jizvy nejen na mých rukou, ale i na zádech. Tehdy... tehdy viděl jenom zlomek mých jizev. Díval jsem se na něj. N-nemohl jsi chvíli p-počkat? Zadrhával se mi hlas. Pomalu se ke mě rozešel. L-Levi... v jeho hlase byl slyšet smutek. Leskly se mu oči. Rychle jsem se podíval jinam. Nechci se před ním zase rozbrečet... Zkousl jsem si ret. Levi... moc mě to mrzí... Objal mě a já tam jen zaraženě stál.

Za co se omlouváš Erene?