My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 29.

Erene!!! Pomóc, co mám dělat?! Řval jsem na celý svah, sotva jsem se trochu rozjel. Levi, uklidni se. Jedeš pomalu, všechno je v pohodě! Křičel na mě Eren pomalu jedoucí vedle mě. Mě to ale moc pomalu nepřišlo. Jak mám zabrzdit!!!? Když stojíte na lyžích poprvé, stačí aby se trochu rozjely a hned vás zachvátí panika. V klidu Levi. Normálně s lyžemi smýkni na stranu, jak jsem ti to ukazoval! Zavrtěl jsem hlavou a začal jsem mávat rukama.

Né, to spadnu!!! Erene já to nedám!!! Najednou mě napadl "skvělý" nápad. Začal jsem se pomalu snižovat, až jsem na lyžích dřepěl. Levi, co to sakra děláš? Eren na mě koukal jak na idiota. Brzdím! Zakřenil jsem se a dosedl. Okamžitě jsem zapadl do sněhu a jaksi jsem zapomněl na bolavé pozadí. V pohodě? Přijel ke mě Eren a začal se smát na celý svah. Já, celý bílý a se sněhem i za krkem jsem se na něj naštvaně podíval. Eren mi podal ruku a já se s jeho pomocí vydrápal zpět na nohy. Nejel jsi tak strašně rychle. Mohl jsi normálně zabrzdit! Nemusíš začít zmatkovat hned, jak se ti to trochu rozjede! Uraženě jsem nafoukl tváře. A ani mě nepochválíš, co? Naštvaně jsem našpulil rty. Eren se rozesmál a přitáhl si mě k sobě. Ovšem že tě pochválím! Jde ti to skvěle, jen se toho nesmíš bát! Vzdychl jsem. Neboj, to se naučíš! Pojď, už půjdeme domů. Kývl jsem a rozešli jsme se domů.

Když jsme se s lyžemi dovlekli až k chatě, dali jsme je do předsíně a převlékli se do domácího oblečení. Doma ale nikdo nebyl, jenom jsme na stole našli lísteček se vzkazem. Museli jsme jet do města, přijedeme večer. Můžete obstarat stromeček a výzdobu. Snad jste si na lyžích neublížili. Carla. Přečetl Eren. Jen jsme se na sebe podívali a rozesmáli se. Šli jsme do kuchyně a jelikož se nám nechtělo vymýšlet zádné složité jídlo, prostě jsme si namazali chleba s máslem a sedli si ke stolu. Až dojíme, zajdeme do lesa pro stromeček. Jen jsem mlčky kývl a kousnul si chleba. Po obědě, jestli se to tak dalo nazývat Eren rychlostí blesku vystřelil do skříňky s nářadím, odkud vytáhl ruční pilku. Obleč se Levi, musíme vyrazit!!! Usmál se a mávnul pilkou, která byla naštěstí v obalu. Pozor Erene, ať si neublížíš! Starostlivě jsem se na něj podíval. On se jen usmál. Při nejhorším se říznu! Na to se neumírá!! Zakroutil jsem nad ním hlavou, oblékl si bundu a vyšel za ním ven. Jak to dělá, že má pořád tolik energie...?

Šli jsme směrem k lesu, který se rozprostíral téměř hned za chatou. V lese jsme bloudili asi tři hodiny, než jsme našli vhodný stromek. Erene, co tenhle, je pěkný! Opřel jsem se o malý smrček. Ne, chci jedli. Obrátil jsem oči v sloup a hledal jedli. Mezitím jsem si šeptal sám pro sebe. Tsch, jak mám asi najít jedli, když je to všechno zasněžený?! Najednou jsem objevil mez, na jejímž okraji rostly pouze jedle. Erene!!! Co tahle? Ukázal jsem na jednu z nich. Eren se na ni zkoumavě podíval. Hmm... moc velká. Odfrkl jsem si. Tahle? Eren zavrtěl hlavou. Moc malá... Takhle to šlo dokola celé ty tři hodiny. Buď byla moc velká, malá, buď měla příliš husté větve, nebo naopak moc řídké, anebo byla prostě... moc jedlová.

Éréné rychlééé! Vzdechl jsem a svalil se na záda do sněhu. Eren se asi po desetiminutovém zkoumání jedné z jedlí rozhodl, že je to ta pravá. Levi, tahle je dobrá! Je tak akorát! Nevinně se na mě usmál. Obrátil jsem oči v sloup, usmál se a šel k němu. Jo, ta ujde. Upřímně, všechny mi přišly stejné, ale když je to Eren...

On mezitím vytáhl pilku. Začal jsem odhrabávat sníh aby měl lepší přístup k jejímu kmeni. Když měl dostatek místa, začal opatrně řezat. Já tam vedle něj seděl a pozoroval, jak ostrá hrana pilky protíná mrazem zmrzlou kůru. Najednou však vedle nás ze stromu spadla hrouda sněhu. Strašně jsem se lekl a Eren nejspíš také, protože bolestně sykl a na skvostně bílý sníh začaly dopadat rudé kapky krve. Erene!!! Jsi v pohodě?! Co se děje?! Začal jsem panikařit. On jen zatnul zuby. Rozpačitě se usmál. Nic to není, jen jsem se trochu lekl a lehce jsem se řízl.... podíval jsem se na jeho ruku, kde se nacházela řezná rána. Nebylo to nějak strašné, ale aby se na to člověk vykašlal, na to to taky nebylo. Eren konečně dořezal kmen jedle, která poté spadla do sněhu. Vytáhl jsem z kapsy kapesník. Ukaž, ovážu ti to. On jen kývl a podal mi ruku. Ránu jsem mu ovázal a pak už jsme jen chytli jedli, vzali pilku a vydali se po svých stopách zpět k chatě.