My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 36.

Time skip
Zbytek roku utekl dost rychle a my se společně vydali vstříc novému roku. Volno nám skončilo a my byli donuceni začít opět chodit do školy.

Eren stál v kuchyni a připravoval svačinu, zatímco já, vyjímečně nabitý energií jsem kolem něj neustále poskakoval. Hehe, už můžu říkat že jsme stejně staří! Zasmál jsem se. Eren se usmál a otočil se na mě. Ne Levi, nemůžeš! Řekl sladce a pohladil mě po tváři. Založil jsem si ruce na hrudi a nafoukl tváře. Ale jo! Oběma nám je teď 18! Eren se zasmál. Ale já jsem o třičtvrtě roku starší Levi! Naoko uraženě jsem se otočil. Eren se zasmál a zezadu mě objal. Jseš roztomilej když jseš naštvanej... Řekl potichu. Prodce jsem se na něj otočil. T-to není pravda! Podíval jsem se mu do očí. On se znovu zasmál a lehce mě políbil na špičku nosu. Začal jsem se červenat a snažil se zakrýt si obličej. Eren se usmál a podíval se na mě. Pojď, už budeme muset jít.

Kývl jsem, vzali jsme si věci a vypravili jsme se zpět do školy. Když jsme dorazili do třídy, dal jsem si věci na své obvyklé místo. Eren si však nešel sednout dopředu, ale rozhodl se, že se usadí vedle mě. Usmál jsem se na něj a sedl si na své místo.

Po vyučování jsme se zrovna chystali jít domů, ale najednou se roztrhla mračna a spustil se prudký déšť. Stál jsem venku pod přístřeškem na kola a pozoroval jednotlivé kapky padající na zem. Přeběhl ke mě Eren a usmál se. Budeme must počkat než to přejde... povzdychl jsem si a pohled zabodnul do země. Eren nesouhlasně zavrtěl hlavou. Tohle je pořádnej slejvák, to jen tak nepřestane... Zadíval se do mlhy, která nás spolu s deštěm obklopovala. Otočil jsem se ke vchodu do školy. Ani to nezkoušej. Řekl Eren. Škola se zavírá hned po poslední hodině, jenom by jsi zbytečně zmokl. Schoval si obličej do dlaní a vzdychl. Ach jo, jsem fakt idiot... Mohlo mě napadnout vzít deštník. Pousmál jsem se.

Po další půlhodině, kterou jsme strávili schovaní pod přístřeškem Eren pokrčil rameny. Tohle nemá konec. Prostě musíme jít deštěm... Přikývl jsem a šel blíž k němu. On si jenom sundal mikinu a přehodil ji přes moje ramena. Usmál se. Zavrtěl jsem hoavou a začal si jeho mikinu sundavat. Ani náhodou. Nastydneš. On mě jen mlčky zarazil a znovu se usmál. Nejsem z cukru. To půjde. Chytl mě za ruku a podíval se na mě. Jdeme? Neochotně jsem přikývl a ruku mu stiskl. Společně jsme se rozběhli do deště, směrem k Erenovu bytu. Kapky chladného deště nám padaly na obličej a na vlasy a Erenovi se poměrně rychle promáčelo triko. Nezastavili jsme a po deseti minutách jsme zaběhli do vchodu u baráku.

Eren se otřásl a usmál se na mě. V pohodě? Jen jsem mlčky přikývl. Vydali jsme se do jeho bytu a zavřeli za sebou dveře. Z mokrého oblečení padaly hotové vodopády dešťové vody. Tak to jsme trochu nevychytali... příště to bude lepší! Zasmál se Eren a šel se převléct. Mě před deštěm uchránila jeho, teď už také tak promáčená mikina, mokrá tak, že by se dala ždímat. Zezul jsem si boty a odnesl je k topení, na které jsem pověsil i jeho mikinu. Eren přišel s úsměvem na rtech a s kupou mokrého oblečení v jeho rukou udělal to samé, co já. Otočil se ke mě a objal mě svýma silnýma rukama. Opřel si hlavu o mé rameno a usmál se.

Příjemně hřeješ... zašeptal mi do vlasů. Odtáhl jsem se a usmál se na něj. Zato ty jsi jako kostka ledu... Jdi si lehnout do postele, přinesu ti čaj... Přikývl a odešel. Pousmál jsem se a dal se do přípravy čaje. Po uvaření jsem přešel do ložnice a nacpal se pod peřinu vedle Erena. Tady, dávej pozor, je ještě horký. Převzal si ode mě čaj a usmál se. D-děkuju... Opatrně se napil a zalezl pod peřinu. Starostlivě jsem se na něj podíval a objal ho. Je ti zima? Zavrtěl hlavou. No, nevypadá to tak, ale když říkáš... Objal jsem ho pevněji, abych ho trochu zahřál. Po chvilce začal pravidelně oddechovat a já usoudil, že nejspíš usnul. Pousmál jsem se a objal ho pevněji. Zavřel jsem oči a vydechl. Dobrou noc Erene... Zašeptal jsem mu do vlasů a upadl do hlubokého spánku.