My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 11.

Celé moje tělo je strašně těžké. Motá se mi hlava a je mi na zvracení. Nemohu polykat a pomalu ani mluvit. Ještě že ležím, jinak bych asi omdlel. Počkat, cože?! Ležím? Omdlel?! Prudce otevřu oči a posadím se. Do očí mě udeří ranní slunce. Hmm.. toť pěkné probuzení... ale.... kde to vlastně jsem?Rozhlédnu se kolem sebe. Ležím v malém, ale útulně a moderně zařízeném pokoji. Nic mi to tu ale nepřipomíná... musím tu být poprvé...

Udivení však brzy vystřídá panika. Sakra, já vůbec nevím kde jsem! Co-co když mě unesli? Z přemýšlení mě vytrhne zvuk otevírajících se dveří. Podívám se směrem, odkud zvuk vychází a jsem připravený na všechno. Ve dveřích ale nestojí žádný, mě neznámý člověk. Stojí v nich Eren se snídaní v ruce a jakmile mě uvidí, rozzáří se mu oči a nádherně se usměje. Dobré ráno Levi! Jak se cítíš? Tak moment... nevím co tu dělám, jak jsem se sem dostal a hlavně kde jsem, a on se zeptá, jak se cítím?! Sedím zaraženě na posteli a koukám před sebe, zatímco Eren ke mě přijde a sedne si na "moji" postel. Položí mi ruku na rameno, podívá se mi do očí a usměje se. Konečně se proberu z transu. E-Erene, kde jsem a co tu dělám? Já-já nic nechápu! C-co se děje?! Zvedne ke mě ruku, nejspíš proto, aby mě pohladil po tváři, ale já instinktivně ucuknu a očekávám ránu. Smutně se usměje. Jsi u mě doma Levi. Nechápavě se na něj podívám. Heh, koukám, že ti to budu muset vysvětlit. No, to teda budeš. Ušklíbnu se. Včera kolem půl desáté večer jsem šel na mou obvyklou večerní procházku, abych si pročistil hlavu. Asi deset minut potom, co jsem se procházel venku jsem tě uviděl vyděšeně utíkat ulicí. Nerozhlížel si se okolo, takže jsi to do mě napřímo napálil a okamžitě jsi se mi pověsil kolem krku. Ani jsi se neobtěžoval zjistit kdo jsem, jediné, co jsi říkal bylo, ať ti pomůžu. Pak jsi omdlel. Nevěděl jsem, co s tebou mám dělat, tak jsem tě odnesl sem a-
Eren náhle přestal mluvit. Nejspíš kvůli tomu, že mi z očí tekly slzy a mým tělem otřásaly mohutné vzlyky. Ačkoli jsem se je snažil svýma rukama před pusou utišit, nešlo to. Vzpomněl jsem si. Vzpomněl jsem si na všechno. Na otce. Na můj útěk z domu. Na zraněnou ruku a Erenův pohled, když poprvé spatřil mé jizvy. Vůbec jsem nevnímal, najednou jsem ale ucítíl, jak mě Eren objímá svýma silnými rukama a pevně mě k sobě tiskne. Povol Levi. Dej tomu volný průchod, uleví se ti. Už to v sobě nemusíš dál držet, jsem tu s tebou. A já skutečně povolil. Už jsem ty slzy nedokázal zadržovat. Rozbrečel jsem se na celý byt a Erenovi úplně zmáčel rameno. I přes to mě k sobě celou dobu pevně tiskl a jednou rukou mě hladil po zádech. Bylo mi jedno, co si o mě teď myslí. Hlavně že tu byl se mnou. Pomalu jsem se uklidnil, avšak on mě stále objímal. Byl jsem mu za to neskutečně vděčný, že tu pro mě takhle je....

Všechno krásné ale jednou skončí a tak tomu bylo i teď. Po chvíli Erenův stisk povolil a on si mě chytl za ramena a vážně se mi zadíval do očí.

Levi... pověz mi co se stalo.

Za čas je zase další kawaii část na světě! Snad se vám líbila! ^^