My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 33.

Proč tě ty housle tak fascinují? Vzhlédl jsem od knihy směrem k Erenovi, kterému se v jeho smaragdových očích zračila zvědavost. Pousmál jsem se a sedl si, on mě však nepřestával pozorovat. Zadíval jsem se ven z okna. Hudba mě vždycky fascinovala. Začal jsem, stále nespouštějící oči ze zasněžených vrcholků stromů. Už jako malý jsem chtěl na něco hrát a housle se mi líbily nejvíce. Možná ve mě zanechaly stopu vzpomínky na matku, která na ně nádherně hrála... Vždy jsem z toho byl unešený, její slova si pamatuji dodnes. Neboj Levi, až budeš starší, taky tě na ně naučím hrát! V této iluzi jsem žil a žil jsem v ní ještě dlouho poté, co jí zastřelili. Otec se o mě nijak nestaral, takže se mi nikdy nenaskytla příležitost si svůj sen splnit... Po tváři mi stekla horká slza. Nadechl jsem se a smutně se usmál. Vždy když slyším housle, vzpomenu si na matku. Chci se na ně naučit hrát. Pro ni...

Odtrhl jsem oči od zasněžených kopců a podíval se na Erena. Upíral na mě své nádherné oči, ve kterých se zračil smutek a pochopení. Vstal jsem z postele. Ale to už je minulost. Teď už nás čeká jen to dobré. Protože jsi tu se mnou Erene. Objal jsem ho a vydal se po schodech dolů do kuchyně. Sešel jsem dolů a uviděl Carlu. Nepotřebuješ s něčím pomoct? Usmála se na mě a mrkla na hodiny. Hele, možná kdyby jsi prostřel, to by mi pomohlo! Kývl jsem. Kde je Eren? Ukázal jsem směrem ke schodům. Je v pokoji. Ona jen kývla a podala mi ubrus a nádobí. Po chvíli se dolů připlazil i Eren a hned začal poskakovat okolo mnou prostřeného stolu. Levi, to se ti povedlo!!! Objal mě. Tohle bude ta nejkrásnější Štědrovečerní večeře, kterou jsem kdy měl! Stále mě k sobě tiskl. Pousmál jsem se. Opatrně Erene, mám v ruce vidličky. On jen uskočil a začal se rozpačitě usmívat. Zadíval jsem se na něj. Má tak nádherný úsměv. Vždycky mi dodá pocit jistoty, že je všechno v pohodě a že se není čeho bát... Jsem za Erena neskutečně vděčný...

Rozhodil jsem vidličky na stůl a zadíval se ven z okna. Venku začalo chumelit. Bylo půl šesté a Carla začala nosit na stůl jídlo. Erene, skoč prosím pro Grishu, že je večeře. On jen kývl a vyběhl ven. Chceš ještě s něčím pomoct? Zeptal jsem se Craly. Zavrtěla hlavou a usmála se. Nene Levi, jen si v klidu sedni a už jen počkáme na ty dva. Sedl jsem si na židli a zamyslel se. O chvíli později přiběhl Eren s Grishou a taky si sedli ke stolu. Eren vytáhl mobil. Uděláme vánoční fotku? Všichni souhlasili a tak jsme se natěsnali tak, abychom se tam všichni vešli. Eren nás vyfotil a fotku nám ukázal. Usmíval se svým zářivým úsměvem a vedle něj jsem seděl já s lehkým úsměvem na tváři. Na pozadí byli vidět Erenovo rodiče, jak se drží kolem ramen a usmívají se. Carla se zvedla a začala nám nandavat jídlo. Jedli jsme a povídali si. Po jídle se Grisha někam vytratil a Eren pomáhal Carle umývat nádobí. Využil jsem situace a rychle vyběh nahoru, kde jsem z batohu vytáhl mnou hezky zabalený dárek. Nenápadně jsem se vrátil dolů a zastrčil ho až za stromek, aby zatím nebyl vidět. Přešel jsem do kuchyně a zeptal se Erena. Nepotřebuješ s ničím pomoct? On se usmál. Můžeš utírat nádobí! Ukázal směrem k čistému, ale stále ještě mokrému nádobí. Vzal jsem si do ruky utěrku, ale Eren mě chytl za ruku. A ne, že zase něco rozbiješ! Zasmál se. Otočil jsem se a vyplázl na něj jazyk. Pak jsem přešel k nádobí a začal ho utírat. Když jsme kuchyň společnými silami uklidili, byli jsme Grishou a Carlou posláni nahoru do pokoje. Mami, my ale nejsme malí! Můžete nás tu klidně nechat! Odvětil Eren. Carla zavrtěla hlabou. Ať je to jako za starých časů!!! A teď šup nahoru! My vás zavoláme! Usmáli jme se na sebe a vydali se do pokoje. Sedl jsem si na postel a Eren vytáhl velkou bonboniéru pro jeho rodiče, kterou jsme jim dohromady koupili. Moc se mu ale nepovedla zabalit. Ukaž, zkusím to zabalit lépe. Neochotně mi to podal a já to měl během pěti minut zabalené, tentokrát mnohem úhledněji. Eren se podrbal na zátylku. Však víš že na tyhle věci moc nejsem... Usmál jsem se. Vtom ale do pokoje vtrhli Erenovo rodiče. Můžete jít dolů! Usmáli jsem se a Eren mě chytl za ruku. Bylo to pro mě nečekané, ale neucukl jsem. Těšil jsem se, až Eren uvidí dárek ode mě, ale stále jsem byl nervózní, co na něj řekne...