My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 32.

Teď, už převlečen do suchého jsem se přesunul dolů, kde jsem se usadil u krbu, zachumlal do deky a začetl se do knihy. Po chvíli přicupital Eren s hrnkem horkého čaje. Levi? Vzhlédl jsem k němu? Hmm? Nasadil omluvný výraz. Promiň, že jsem se ti smál, nemohl jsem se udržet! Podal mi čaj a sedl si vedle mě. Čaj jsem si od něj převzal a opatrně se napil. Usmál jsem se na něj. Erene, ale však já se na tebe nezlobím! Jak bych mohl! Vždyť ty jsi důvodem mého štěstí! On ke mě vzhlédl a v očích mu radostí jiskřilo. Přisunul jsem se k němu a hlavu mu opřel o rameno. Z kuchyně se ozývalo pravidelné bouchání, jak Carla naklepávala maso na kapří řízky a venku za oknem bylo vidět Grishu, jak štípe dříví. Eren mi dal ruku kolem ramen a začal mě jemně hladit ve vlasech. Podíval jsem se na něj. Víš... víš že tě miluju? Potichu jsem šeptl a oddaně se na něj podíval. On se usmál a přitáhl si mě do jemného polibku. Však já tebe taky. Zašeptal a zkousl mi ret. Zrudnul jsem a hlavu mu zabořil do ohbí jeho krku. On se jen zasmál a začal mě hladit po zádech.

Takhle jsme tam chvíli seděli a já si ani neuvědomil, že jsem tak i usnul. Eren mě nejspíš položil na gauč, protože jsem se probudil ležící a Kuro mi přijemně vrněl do ucha. Ahoj kocourku. Rozespale jsem řekl a podrbal ho za uchem. Hodiny ukazovaly tři hodiny odpoledne. Najednou jsem zaslechl z kuchyně Carly hlas. Erene, ať tě to ani nenapadne! Máš to tam rovnat, ne to jíst! Přešel jsem ke kuchyni a opřel se o rám dveří. Eren tam zíral na Carlu s pusou od cukru a vedle něj nedorovnaná mísa vanilkových rohlíčků. Ona se vítězoslavně pousmála. Tak a chytla jsem tě při činu, co? Eren nafoukl tváře. Já jsem to pekl, já to můžu jíst! Neubránil jsem se té komické scenérii a vyprskl jsem smíchy. Eren prvně vypadal překvapeně, ale pak ke mě přišel a jeden z rohlíčků mi strčil do pusy. Usmál se na mě a pohladil mě po tváři. Carla odešla pro brambory do sklepa a Eren se vrátil k rovnání cukroví. Rozpačitě jsem dožvýkal a přešel k Erenovi.

Zezadu jsem ho objal a hlavou se mu opřel o záda. On mě levou rukou pohladil po rukou, kterými jsem ho objímal, ale nepřestával s rovnáním. Tohle budou naše první společné Vánoce, viď Levi? Nesrozumitelně jsem mu zamumlal do zad něco na způsob souhlasu. On se jen zasmál a natáhl ke mě dozadu ruku, aby mě mohl pohladit. Kluci to je roztomilé! Vám to spolu tak sluší! Carla přišla a začala se nad námi rozplývat. Eren se zasmál a otočil se ke mě, aby mě mohl obejmout pořádně. Zabořil jsem mu hlavu do hrudníku, abych skryl své červené tváře. Eren mě pohladil a když konečně dorovnal to cukroví, byli jsme nuceni z kuchyně odejít, protože Carla měla strach, že bychom to všechno snědli. Se smíchem jsme odešli do pokoje.

E-Erene? Podíval se na mě a usmál se. Co potřebuješ? Zadíval jsem se do podlahy. Ehm... já... chtěl... Chtěl bych si znovu zkusit zahrát na housle! Vyhrkl jsem. On se na mě překvapeně podíval. Přešel ke mě a tváře mi jemně roztáhl do úsměvu. Tak pojď! Netušil jsem že tě to tak chytne! Kývl jsem a rozešel se za ním na půdu. Eren vytáhl ze skříňky housle a usmál se na mě. Začal je ladit a když už měl hotovo, vložil mi je do ruky. Vzal jsem si smyčec a zkusil s ním přejet po strunách. Spíš než tónu se to podobalo zaskřípání. Eren ke mě přišel a chytl mi smyčec. Musíš jenom lehce a zároveň tady stlačit některé struny, podle toho, jaký chceš tón. Hele. Přejel smyčcem po strunách a ozval se nádherný, čistý tón. Zopakoval jsem to po něm. Nebylo to sice perfektní, ale bylo to mnohem lepší než na začátku. Strávili jsme tam spolu asi hodinu a já se naučil ovládat housle tak, abych z nich nevycházel jenom skřípot. Po hodině jsem dal ruce dolů a podíval se na Erena. Ten se usmíval. Jde ti to skvěle Levi! Na to, jak jsou housle těžký nástroj ti to jde vážně dobře! Usmál jsem se. D-děkuju... Housle jsme uklidili a pomalu se rozešli zpět do pokoje. Eren sebou plácnul na postel a já se začetl do knihy. Po chvíli Eren zvedl hlavu.

Proč tě ty housle tak fascinují?