My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 23.

Hned jak jsme se druhý den ráno probudili jsme začali balit. Venku bylo nádherně. Svítilo ostré zimní slunce a jeho paprsky se odrážely od sněhem a ledem pokryté země. Vládl tu velký chaos. Eren zmateně pobíhal po bytě a snažil se sepsat všechno, co budeme potřebovat. Když jsme konečně narvali všechny věci do našeho společného kufru, vydali jsme se do sklepa pro lyže. Sklep byl velmi malý a bylo v něm spousty věcí. Nečekaně se lyže nacházely co nejdál od dveří. Sakra, to snad není možný!!! Zaklel Eren. Pousmál jsem se a začal jednotlivé věci odstraňovat z cesty. Asi po hodině se nám povedlo ty lyže vytáhnou ven. Donesli jsme je do bytu a vyčerpaně si sedli na zem.

V kolik vyjíždíme? Udýchaně jsem se Erena zeptal. Ve dvě to bude stačit. Usmál se a přitáhl si mě k sobě. Dal mi ruku kolem ramen a já mu položil hlavu na rameno. Těšíš se? Přikývl jsem. Pak mi to ale došlo. P-počkej, ale vždyť vaši mě vůbec neznají! To bude blbý se tam jen tak nacpat... Eren zavrtěl hlavou a usmál se. Něco málo jsem jim už o tobě řekl. Ustaraně jsem vzdechl. Neboj Levi, zamiluješ si je! Jsou v pohodě! Ke všem se chovají mile a přívětivě! Kývl jsem. Nadechl jsem se a zadíval se do země. A nebude jim vadit, že.... že.... že nejsem holka a stejně se mnou chodíš? Rychle jsem to ze sebe vysypal. Eren se na mě překvapeně podíval a pak se začal smát. Proč by jim to mělo vadit? Ví o mě, že jsem bisexuál, nemáš se čeho bát! A i kdyby jim to vadilo... myslíš si, že to můj názor změní? Přitáhl mě k sobě a pevně mě objal. Objal jsem ho nazpět. Cítil jsem se lépe, ale pořád ve mě nějaké pochyby převládaly...

Společně jsme se naobědvali, ještě byt trochu uklidili, vzali kufr a vydali se k Erenovu autu. Sedl jsem si na místo spolujezdce a Eren nastartoval. Nevěděl jsem, že máš auto! Udiveně jsem se na něj podíval. Mám, ale spíš chodím pěšky! Usmál se a pohladil mě po tváři. Pak nastartoval a vyrazili jsme na cestu.

Po dvou hodinách jsme konečně dorazili na jejich rodinnou chatu vysoko v horách. Bylo tu nádherně. Nikdy jsem takhle vysoko v horách nebyl. Užasle jsem vystoupil z auta a díval se na tu nádheru. Planina obklopená zasněženými kopci, na nichž se rozprostíraly rozlehlé lesy. Foukal svěží, zimní vzduch, který si pohrával s mými vlasy a bylo tu příjemné ticho. Žádný ruch velkoměsta. Žádná auta, žádné hulákání pochybných existencí. Jen my, chata a hory. Eren ke mě přišel a zezadu mě objal. Opřel si hlavu o mé rameno. Nádhera, co? Kývl jsem. Je to tu úžasné! Potichu jsem vydechl. Eren se usmál. Pojď, půjdeme dovnitř, je tu docela chladno a my nejsme moc oblečení. Přikývl jsem a pomohl Erenovi vzít kufr. Zastavili jsme se před dveřmi a Eren zazvonil. Po chvíli otevřela paní, nejspíš Erenova matka. Ahoj Erenku!!! Konečně jste tady, čekáme na vás celý den! Vrhla se Erenovi kolem krku a políbila ho na tvář. Hned za ní se objevil chlap, trochu starší než ona. Ahoj Erene! Dlouho jsme tě neviděli! Zasmál se a pocuchal ho ve vlasech. Já tam jen tak stál a nervózně přešlapoval na místě. Pohled Erenovy matky spočinul na mě. Ahoj, ty musíš být Levi! Přešla ke mě a objala mě. Mile se na mě usmála. Eren nám o tobě tolik vyprávěl! Zčervenal jsem. Přešel ke mě Erenův otec a podal mi ruku. Těší mě, Levi. Jsem Grisha Jeager, Erenův otec. Stisk ruky jsem mu oplatil. Těší mě, pane Jeagere. On se zasmál. Grisho stačí! A tykej mi! Nervózně jsem se usmál a přikývl. Erenova matka mi také podala ruku. Carla Jeager. Taky mi prosím tykej. Stiskl jsem jí ruku. Levi Ackerman, moc mě těší. Eren nás neustále se zájmem pozoroval. Ale pojďtě dobnitř, ať nenastydnete! Starostlivě nám řekla Carla. Kufr si zatím nechte tady v předsíni, do vašeho pokoje vám ho potom pomůžeme dostat. Kývli jsme a vydali se za nimi do obývacího pokoje. Je to tu nádherné.

Vydechl jsem. Velká místnost, nábytek sladěný do dřeva a co se týče barev tu převládaly červená a hnědá. U zdi, mezi dvěmi obrovskými knihovnami se nacházel krb, který příjemně zahříval celou místnost. Celou jednu zeď tvořila veliká okna, pod kterými byl velký parapet posetý červenými polštářky. Byl tu nádherný výhled do krajiny. Obývací pokoj byl spojen s malou, zato útulnou kuchyňkou. Celá chata voněla cukrovím, které Erenova matka pekla v troubě. Najednou mi k nohám přiběhla nádherná černá kočka, s velmi lesklou a hedvábnou srstí. Přišel se mě Eren a kočku zvedl do náruče. Pohladil jsem si ji. Jak se jmenuje? Eren se usmál. Kuro. Podrbal jsem jsem, teď už kocoura za ouškem a otočil se k Erenovým rodičům. Máte to tu úžasné, hrozně se mi tu líbí! Oni se jen drželi kolem ramen a usmívali se. Jsme rádi, že se ti tu líbí!