My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 13.

Probudil jsem se kvůli nevolnosti. Shit... je mi strašně blbě... Eren stále seděl u mé postele, hlavu měl položenou na matraci a spal. Byl nádherný a rozplýval bych se nad ním víc, ale potřeboval jsem na záchod, jinak to tady asi pozvracím. E-Erene, kde je koupelna? Rozespale se na mě podíval. Vyjdeš z chodby a poslední dveře na pravo. Proč? Zamumlal. To už jsem ale byl v dané koupelně a klečel na zemi u záchodové mísy. Eren za mnou doběhl. Co se děje Levi?! Je ti špatně? Přikývl jsem. Běž pryč, zvládnu to sám. Nechtěl jsem, aby mě viděl v takovémto stavu. Eren rozhodně zavrtěl hlavou. Ani náhodou. Budu tady s tebou.

Snažil jsem se nepozvracet. Nenávidím to. Eren si toho všiml. Jestli je ti špatně, bude pro tebe rozhodně lepší se vyzvracet, než to v sobě držet. Hodně se ti uleví. Uvolnil jsem se. Stejně se tomu asi nevyhnu. Naklonil jsem se nad záchod a začal zvracet. Měl jsem pocit, jakoby se mi žaludek obrátil naruby. Eren u mě seděl a starostlivě mě hladil po zádech. Na, vezmi si kapesník. Vzal jsem si ho a utřel si pusu. Dojdu ti pro skleničku s vodou, zatím nevstávej, dobře? Kývl jsem. Stejně bych to teď nezvládl, jsem naprosto zesláblý. Přišel ke mě a podal mi sklenici vody. Vypláchl jsem si pusu a trochu se i napil. V pohodě? Kývl jsem. J-jo, asi si půjdu ještě lehnout. Eren spláchl a pomohl mi se zvednout. Podpírajíc mě mě odvedl až do postele. Někam odešel, ale hned ze zase vrátil s kýblem na vodu. Kdyby ti bylo špatně, tady máš kýbl, ať nemusíš běhat na záchod. Přinesl mi vodu a kapesníky a ještě tam se mnou byl. Hladil mě po tváři, ale to už jsem nevnímal. Vyčerpáním jsem usnul.

Ráno: Probudil jsem se, ale stejně jsem moc vyspaný nebyl. Eren na tom ale nejspíš nebyl jinak. V noci jsem ještě čtyřikrát zvracel a Eren byl vždy u mě. Zesláble jsem se postavil na nohy a vydal se po sluchu do místnosti, odkud se ozývalo Erenovo pískání. Takhle jsem došel do kuchyně, kde stál Eren v teplákách a tričku a pískal si. Dělal nám snídani. Vypadal vesele, avšak jeho kruhy pod očima se nedaly přehlédnout. Dobré ráno Levi! Už je ti lépe? Dáš si něco k jídlu? Je tak starostlivý.... Ehm, jo, je to lepší. Zatím nevím... možná bych mohl zkusit sníst třeba rohlík, nebo tak něco. Přikývl. A k pití? Zamyslel jsem se. Asi černý čaj, díky. Eren došel s mojí a jeho snídaní ke stolu a začal jíst. Pomalu jsem si ukusoval rohlíku a popíjel u toho svůj oblíbený černý čaj. Bylo mi mnohem lépe. Ustaraně jsem se podíval na Erena, který se mermomocí snažil předstírat, že není unavený, ačkoliv jeho kruhy pod očima a prázdný pohled vypovídal své. Erene... měl by sis jít lehnout. Jsi hrozně unavený. Překvapeně se na mě podíval. Ne Levi, to je v pohodě. Stoupl jsem si a přešel k němu. Jsem ti vážně hodně vděčný za to, co pro mě děláš, ale i ty si máš právo někdy odpočinout! Unaveně přikývl. Asi máš pravdu. Vstal a přešel ke gauči. Lehl si na něj a ani ne po pěti minutách usnul.

Šel jsem do místnosti, ve které jsem se i probudil. Asi bych se měl umýt. Vytáhl jsem z batohu kartáček a pastu a vydal se do koupelny. Zadíval jsem se do zrcadla. Vždycky jsem měl pleť bledší barvy, ale tohle byla pořád ještě trochu ta nezdravá bledá. Usmál jsem se a vyčistil si zuby. Vtom jsem si vzpomněl na svou zraněnou ruku. Zkusil jsem se zápěstím lehce pohnout. Už... už s ní mohu hýbat! Ještě pořád to trochu bolí.... ale jde to! Umyl jsem kartáček, vypláchl si pusu a šel do obývacího pokoje, který je zároveň propojen s kuchyní. Šel jsem ke gauči. Eren spal. Vypadal tak nádherně... usmál jsem se a přikryl ho dekou, která mu nejspíš spadla na zem. Nevzbudil se, jen se přetočil na druhý bok. ....Levi.... zamumlal ze spaní. Po tvářích se mi rozlil ruměnec. T-to myslí mě? Pohladil jsem ho po tváři a rozhodl se, že začnu dělat něco užitečného. Nádobí bylo první na seznamu.

Omlouvám se, jestli jsou někde pravopisné chyby, snažím se psat bez nich, ale čárky v souvětích mi dělají strašné problémy...😅 snad jste si to užili!