My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 46.

Po chvíli ležení jsme se konečně oba zvedli a vydali se do koupelny. Napustil jsem nám vanu horkou vodou a společně jsme si do ní vlezli. Opřel jsem se o Erenův hrudník a zavřel oči. Ani jeden z nás nic neříkal a Eren mě nepřestával hladit ve vlasech. Pousmál jsem se a spokojeně vydechl. Eren se potichu zasmál. Moc si nezvykej Levi... Nechápavě jsem se na něj podíval. C-co tím myslíš? Zamumlal jsem a on se nepřestával usmívat. ...oba moc dobře víme, že patříš dolů... Znovu se zasmál a zaklonil hlavu. Rychle jsem odvrátil pohled jinam a můj obličej nabral červenou barvu. K-kdo to rozhodl...? Zamumlal jsem potichu a můj oblučej zrudl ještě víc. Eren se jen pousmál a zavřel oči. Nepřestával mě hladit ve vlasech a potichu se zasmál. Neříkej, že se ti to tak nelíbí... Řekl potichu a podíval se na mě. Schoval jsem si můj rudnoucí obličej do dlaní a zavrtěl hlavou. J-já... ehm... Zakoktal jsem potichu. Rychle jsem se na něj otočil a slabě ho praštil do ramene. Přitáhl jsem si kolena blíž k tělu a uraženě nafoukl tváře. Eren se znovu zasmál a pevně mě objal. To nic. Však se mi tak taky líbíš víc... Zašeptal a políbil mě do mých mokrých vlasů. Zavřel jsem oči a znovu se o něj opřel.

Když voda vychladla, opatrně jsme vylezli ven a osušili se. Narychlo jsem si přes sebe přehodil jedno z Erenovo triček, které mi ale bylo až těsně nad kolena. Vzal jsem si na sebe tepláky a vydal se do kuchyně. Eren udělal to samé a následoval mě. Sedl si na gauč a zapl televizi. Rozhodl jsem se, že se pokusím něco narychlo uvařit a dal jsem se do přípravy těstovin. Vhodil jsem je do mírně osolené vody s kapkou oleje a začetl se do knihy. Probral mě až rámus, který dělala poklička od hrnce, která se nadzvihávala na vodě, která vybublala ven. Zanadával jsem a sporák jsem vypnul. Těstoviny jsem přecedil, ale setkal jsem se pouze s velkým neúspěchem. To se mi jako vážně povedlo rozvařit těstoviny?! Povzdechl jsem a dal ohřát omáčku. Všechno jsem to naložil na dva talíře a vydal se ke gauči. Podíval jsem se na Erena a pousmál se. Usnul s hlavou na opěradle a deka mu spadla na zem. Opatrně jsem ho položil, tak abych ho nevzbudil a deku přes něj přehodil a zakroutil hlavou. A ani najíst se nehodlá... Nedůvěřivě jsem se podíval na mnou uvařené těstoviny a rychle zavrtěl hlavou. ...možná je to lepší, než aby se tímhle otrávil... Povzdechl jsem si a sedl si vedle něj.

Opřel jsem si hlavu o opěradlo a oči se mi pomalu začaly zavírat. Ani jsem si to neuvědomil a o pár minut později jsem usnul. Probudil jsem se asi po hodině, díky tomu, jak mě Eren ze spánku kopal do nohou. Zívnul jsem, trochu se protáhnul a zadíval se na něj. Svraštil jsem obočí a nespoustěl ho z očí. Vypadalo to, že ho buď něco bolí, nebo že má noční můru. Házel sebou a na čelo, které měl od studeného potu celé mokré, se mu přilepilo pár pramínků jeho tmavě hnědých vlasů. Konejšivě jsem ho v nich začal hladit a on se instinktivně trochu uklidnil. Najednou sebou ale prudce trhl a rychle otevřel oči. Začal se zmateně rozhlížet okolo a když si mě všiml, trochu se uklidnil. Usmál jsem se na něj a nepřestával ho hladit ve vlasech.
Jak jsi se vyspal? Řekl jsem potichu a nepřestával se na něj koukat. On jen pokrčil rameny a trochu se usmál. J-jo, celkem dobře... Zamumlal a uhnul pohledem. Vzdychl jsem a zadíval se mu do očí. Jsi v pořádku? Nebolí tě něco? Zašeptal jsem a zkousl si spodní ret. On jen rychle zavrtěl hlavou a pokusil se o úsměv. N-ne, všechno je v pohodě... Vzal jsem ho za ruku a pevně mu ji stiskl. Kdyby tě něco bolelo, musíš mi to říct, dobře? Eren rychle přikývnul a odkašlal si.

Znovu jsem se usmál a zvedl se. Nemáš hlad? Zeptal jsem se ho a on se pomalu posadil. Ani ne... Rozpačitě se usmál a podíval se na mě. Dobře... možná je to tak i lepší, rozvařený těstoviny by se ti asi jíst nechtělo... Podíval jsem se na něj a on se rozesmál. Protočil jsem očima a dal si ruce v bok. On se nepřestával smát a pokoušel se trochu zklidnit. L-Levi, tys vážně rozvařil těstoviny? T-to je neskutečný... Řekl potichu a nepřestával se smát. Vzdechl jsem a zakroutil hlavou. Přešel jsem k němu a vyplázl na něj jazyk. Ne každej má talent na vaření, Erene... Zamumlal jsem a odvrátil pohled jinam. On se stále potichu smál a přitáhl si mě do objetí. Však já ti to nevyčítám... Zašeptal potichu a políbil mě do vlasů.