My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 43.

Byl jsem naprosto vyčerpaný, tak jsem se jen odebral do postele a zachumlal se pod deku. Polštář pod hlavou voněl mě známou a důvěrnou vůní a já se lehce otřásl. Bez Erena je tu hrozná zima... Co bych teď dal za to, aby mě obejmul, přitiskl k sobě a sdílel se mnou tělesné teplo.... Vzdechl jsem a převalil se na druhý bok. Oči se mi pomalu začaly zavírat a já zabořil hlavu do poltáře.

Ráno jsem se probudil z bezesného spánku. Rozespale jsem se posadil na posteli a promnul si oči. Pomalu jsem vstal a vydal se do koupelny. Vlezl jsem si do sprchy a nechal na sebe spadat horké kapky vody. Zaklonil jsem hlavu a zavřel oči. Bude to fajn. Znám Erena dobře, on se jen tak nevzdá... Vypl jsem vodu a vylezl ze sprchy. Ve skříni jsem si našel čisté oblečení a zadíval se na hodiny. Skoro devět, už půjdu ven. Na snídani stejně nemám ani pomyšlení... Prohrábl jsem si vlasy, obul si boty, oblékl si bundu a vyšel před dům. Armin s Mikasou u tam postávali s pohledy zabodnutými do země. Jakmile mě ale uviděli, Armin se usmál. Ahoj Levi, všechno v pohodě? Přikývl jsem a zadíval se na ně. J-jo, jsem v pohodě. Můžeme jít. Oba přikývli a volným krokem jsme se lehkým mrholením vydali k nemocnici. Po cestě jsme mlčeli a kadý z nás byl zabraný do vlastních myšlenek.

O pár minut později jsme dorazili k nemocnici. Vešli jsme dovnitř a já automaticky zamířil k Erenovo pokoji. Armin s Mikasou mě následovali a rozhlíželi se okolo. Opatrně jsem otevřel dveře do pokoje a překvapeně jsem se na Erena zadíval. Do jeho žil už nevedly hadičky a ani dýchací masku nasazenou neměl. Sice stále ležel se zavřenýma očima, ale dýchal úplně sám. Smutně jsem se na něj usmál a z oka mi stekla slza. Všichni tři jsme si přitáhli židle k Erenovo posteli a seděli u něj. Chytl jsem ho za ruku a jemně ho po ní hladil. Po chvíli se Mikasa zvedla a usmála se na nás. Dojdu pro něco k pití, hned budu zpátky! Přikývli jsme a ona odešla z pokoje. Erenovu ruku jsem nepouštěl a zadíval jsem se mu na jeho uvolněný obličej. Armin se usmál a dal mi ruku na rameno. Je na tom dobře. S úsměvem na rtech jsem přikývl a nespouštěl z něj oči. Uslyšeli jsme klapnutí dveří a zamířila k nám Mikasa s čajem v ruce. Podala nám ho a sedla si zpět k nám. Poděkovali jsme jí a opět jsme se zadívali na Erena. Vzdychl jsem a položil si hrnek s čajem na jeho noční stolek. Chytl jsem ho i druhou rukou a pevně, ale jemně zároveň jsem mu ruku stiskl. Pevně jsem stiskl oční víčka k sobě.

Chvíli jsem tam tak seděl a najednou jsem ucítil slabý opětovný stisk mé ruky. Rychle jsem otevřel oči a zadíval se na něj. Eren mě držel za ruku a něco potichu mumlal. Do očí se mi nahrnuly slzy a naklonil jsem se k němu blíž. Erene... Zašeptal jsem a nespoutěl z něj oči. Zacukalo se mu v obličeji a pomalu a opatrně otevřel oči. Zalapal jsem po dechu a z očí mi začaly téct slzy. Armin s Mikasou na něj jen udiveně zírali a Mikase stekla z oka slza. Eren se mi zadíval do očí a slabě se usmál.

A-ahoj Levi... Zašeptal a znovu se usmál. Vrhl jsem se mu kolem krku a hlasitě se rozbrečel. Pevně jsem ho objal a on kolem mě slabě dal své ruce... ...všechno je v p-pořádku.... Zašeptal slabě a usmál se. Odtáhl jsem se od něj a se slzami v očích jsem se na něj zadíval. V-vítej zpátky... Zašeptal jsem a rychle jsem přitiskl své rty na ty jeho. On jen zalapal po dechu a přitáhl si mě blíž. Oddálil jsem se a rozpačitě se zasmál. On se lehce začervenal a pohladil mě po tváři. Najednou do pokoje vtrhl doktor a zůstal na Erena koukat s otevřenou pusou. Armin a Mikasa se se slzami v očích začali smát, také jsem se usmál a narovnal se. Doktor k němu přešel, poslechl si tlukot jeho srdce a zkontroloval mu stehy na ráně. Postavil se a spokojeně se usmál. No pane Jaegere, dal jste si načas... Myslím si, že by bylo možné vám zítra vyndat stehy a pustit vás domů. Erenovi se rozzářil obličej a usmál se tím nejkrásnějím úsměvem, který jsem kdy viděl. Zadíval jsem se mu do jeho upřímných, smaragdových očí a vzdechl.

Dal jsi mi zabrat Erene...