My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 41.

Zíral jsem do prázdna, zatímco mě záchranářka držela za ramena. Trochu jsem přišel k sobě a podíval se na ni. No tak, slyšíte mě? Co se stalo?! Opět se mi nahrnuly slzy do očí. Snažil se mě ochránit, když mě chtěl otec zastřelit... Zamumlal jsem a z oka mi stekla slza. Záchranářka jen soucitně přikývla a opatrně mě obejmula. Dobrá, to necháme na starost policii. Váš kamarád teď ale musí být rychle hospitalizován, je v ohrožení života. Jedeme s ním do nemocnice, přijeďte za námi. Otočil se a chystala se odejít, ale já sebou rychle trhl.
N-nemohl bych jet s vámi sanitkou?! Vyhrkl jsem. Zaujatě se na mě zadívala. Jste jeho rodinný příslušník? Sklopil jsem pohled a zadíval se do země. Jsem jeho přítel. Řekl jsem rozhodně a podíval se na ni. Ona se usmála a přikývla. Dobrá tedy.

Následoval jsem ji do sanitky a stoupl si vedle Erena. Měl zaškrcenou ránu obinadlem, přes které i přesto prosakovala krev. Na ústech mě masku, přes kterou mu dodávali kyslík. Smutně jsem ho pohladil po tváři a jemně ho chytl za ruku. Vypadá tak nevinně a křehce... Jakoby spal obyčejným spánkem... Z oka mi stekla slza a lehce jsem ho na ruku políbil. Všechno bude zase dobré... Rychle jsme dojeli do nemocnice a Erena rychle položili na lehátko a odvezli na sál. Co nejdéle jsem ho držel za ruku, ale teď jsem byl donucen ho pustit. Stál jsem na konci chodby a pozoroval, jak mi Erena pomalu odváží. Přišla ke mě Erenova sousedka a položila mi ruku na rameno. Pevně jsem stiskl víčka k sobě, abych zabránil návalu slz.

Děkuju... Zašeptal jsem, ale slzy jsem udržet nedokázal. Ona se jenom smutně usmála a kývla hlavou. Za tohle mi děkovat nemusíš... Jinak, já jsem Petra. Podala mi ruku a já se pokusil o úsměv a ruku jí stiskl. L-Levi... těší mě... Kývla a zadívala se směrem, kam odvezli Erena. Je mi líto, že se seznamujeme zrovna za takovýchto okolností... Zavrtěl jsem hlavou a znovu se pokusil o úsměv. O-on to zvládne... Zašeptal jsem a posadil se na lavičku. Petra si sedla vedle mě a jen jsme potichu seděli a koukali před sebe. Zavřel jsem oči a opřel se o sedačku. Každá minuta mi přišla nekonečně dlouhá a já si začal nervózně kousat nehty. Petra se mě pokusila zastavit, ale marně. Minuty postupně přecházely v hodiny a vlastně už ani nevím jak, ale usnul jsem. Probudil mě až příchod sestřičky v bílém plášti. Zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe. Já usnul? Kolik je hodin? Jak je na tom Eren?! Podíval jsem se na hodiny a viděl, že je už sedm hodin večer. Prudce jsem se postavil. J-jak je na tom Eren? Mohl bych za ním jít?! Spustil jsem a sestřička se na mě usmála. Ovšem že ano. Jen vás chci varovat, je po operaci a byla mu dodána krev, ale ještě se neprobudil. Stále je v umělém spánku, tak buďte potichu. Podíval jsem se na Petru, která se jen povzbudivě usmála a přikývl jsem. Sestřička mě dovedla ke dveřím od Erenova pokoje. Nechám vás o samotě... Zašeptala a odešla.

Nadechl jsem se a vešel dovnitř. Šel jsem k Erenově posteli, ale hrklo to se mnou. Na ústech měl stále nasazenou dýchací masku a do žil mu vedlo několik trubiček. Nad ním pípal stroj, který zaznamenával jeho srdeční tep. Sedl jsem si vedle jeho postele a lehce ho chytl za ruku. Zaškubalo se mu pár svalů v obličeji, ale oči neotevřel. Ahoj lásko... Zašeptal jsem a do očí se mi opět nahrnuly slzy. Propletl jsem si s ním prsty a ruku mu pevně stiskl, z Erenovy strany ale opětovný stisk nepřišel. Ukápla mi slza. Neměl jsi to dělat Erene... zašeptal jsem a potihu se rozbrečel. Ty střely patřily mě... Je to moje vina... Položil jsem si k němu hlavu a rozvzlykal se ještě víc. ...p-prosím... otevři oči...m-miluju tě Erene... Zašeptal jsem vyčerpaně. Do pokoje přišla sestřička. Omlouvám se za vyrušení, ale asi už budete muset jít... Můžete přijít zase zítra... Trhanně jsem se nadechl a stoupl si. Políbil jsem Erena na čelo a pohladil ho po tváři. Zítra zase přijdu... spi sladce... Zašeptal jsem a vydal se ke dveřím.

Vyšel jsem ven a s Petrou jsme se pomalu
rozešli k našemu baráku. Vevnitř jsem se s ní rozloučil, popřál jí dobrou noc a zavřel se do bytu. Jakmile zámek zapadl jsem se sesunul na zem a chytl se za hlavu. C-co jsem to udělal... Zatáhl jsem do svých problémů někoho, kdo s nimi neměl nic společného... Eren v tom byl úplně nevinně... Rozbrečel jsem se a schoulil se do klubíčka.

...je to moje vina...