My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 17.

Tu noc jsem spal klidně. Probudilo mě až jemné hlazení ve vlasech. Rozespale jsem zvedl hlavu a podíval se na Erena, který mě stále držel ve svém objetí. Dobré ráno! Usmál se na mě a já se znovu lehnul a obejmul ho. Eren mě políbil do vlasů. Levi, musíme vstávat. Dneska jdeme ven s Arminem a Mikasou, zapomněl si snad? Zavrtěl jsem hlavou. Vyhrabal jsem se z deky a oblékl se. Eren tam pořád ležel. Neříkal si náhodou, že musíme vstávat? Zašklebil jsem se na něj. No jo, vždyť už jdu.

Poté co jsme se oba převlékli, nasnídali a umyli jsme si oblékli bundy. Pak jsme jen zamkli a vydali se ven ke kavárně, která se nacházela pár ulic od Erenova bytu. Po chvíli jsme tam došli a já už z dálky rozpoznával dvě siluety stojící u vchodu. Jakmile nás spatřily, začaly nám zběsile mávat. Eren zamával nazpět, já na ně ale kvůli své stydlivosti jenom kývl. Ahoj Erene! Zakřičela Mikasa a objala ho. Nevím proč, ale cítil jsem se závistivě. Čau Erene! Řekl Armin a poplácal ho po zádech. Já jen stydlivě stál za Erenem. Lidi, tohle je Levi. Řekl Eren a já na ně kývl hlavou. Ahoj, já jsem Mikasa Ackerman! Přišla ke mě a potřásla mi rukou. Její tmavé vlasy a oči zvýrazňovala její červená šála, omotaná kolem jejího krku. A-ahoj. Levi Ackerman. Potřásl jsem jí rukou. Páni, shoda příjmení! Zasmála se. Ráda tě poznávám! Nervózně jsem se usmál. Ahoj, já jsem Armin Arlert. Přešel ke mě modrooký blonďáček s delšími vlasy a lehce holčičími rysy. Levi Ackerman. Stisk ruky jsem mu oplatil. Rád tě poznávám. Řekl jsem směrem k blonďáčkovi. Vesele se na mě usmál a pak se podíval na Erena. Tak co, budeme tu jen tak stát, nebo zajdeme dovnitř?

Vešli jsme dovnitř a sedli si k nejvzdálenějšímu stolu. Po chvíli k nám přišla modrooká servírka. Co si dá- Jé, ahoj Erene!!! Vyjekla najednou. Dlouho jsi tu nebyl! Eren se rozpačitě podrbal na zátylku. Jo, já vím. Promiň Christo, nemohl jsem dorazit... Vesele se usmála. To nevadí! Ale za týden už asi pomoc potřebovat budem... my s Ymir máme naplánovanou dovolenou a potřebujeme záskok... mohl bys přijít? Prosebně se na něj podívala. Jo, není problém! Přijdu! Ona se usmála a pak si od nás převzala objednávky. Všichni jsme si objednali kávu.

Povídali jsme si o všem možném, cítil jsem se úžasně. Byli oba tak milí! Najednou se mě Mikasa zeptala. A co ty Levi? Řekneš nám něco o sobě? O své rodině? Ztuhl jsem. Eren se na mě ustaraně podíval. Polkl jsem. Ehm, n-no, já... Eren si toho všiml a rozhodl se mi pomoct. Je to trochu komplikované, Levi momentálně bydlí se mnou. Začervenal jsem se, ale byl jsem rád, že mě z toho vytáhnul. Mikasa se usmála a oodívala se na nás. Jo taaakhle! S Arminem se na sebe zazubili. A vy spolu jako chodíte? Teď už jsem zrudl úplně. Eren se nervózně usmál a začal se ošívat. Noo... dalo by se to tak říct... Rudý až po kořínky vlasů jsem se na něj překvapeně podíval a on se na mě sladce usmál. Armin s Mikasou se nad námi začali rozplývat. Awww vy jste spolu tak sladcí! Hodíte se k sobě, a jak! Jen jsem tam seděl a nervózně sebou mlel a snažil se předstírat, že vím co se děje. Eren se držel za zátylek a usmíval se. A co ty a Jean? Podíval se na Mikasu. Ale jo, jde to... je hrozně žárlivý co se týče ostatních lidí v mém okolí, je to roztomilé! Eren se zasmál. Hmm to by si s Levim rozuměl! Podíval jsem se na něj. O čem to sakra mluvíš?! Eren se ke mě naklonil a pošeptal mi do ucha. Nemysli si, že jsem si nevšiml, jak si se koukal na Mikasu, když mě objímala Levi. Zrudl jsem. Tsch.. n-nedělej si naděje b-blbečku! Armin a Mikasa se začali smát. Seděli jsme tam ještě dlouho, než se nás Armin zeptal. Lidi, nechcete jít na chvíli ke mě domů? Bydlím o ulici vedle. Všichni souhlasili a tak jsme se oblékli, zaplatili a vyšli směrem Arminův dům. Celou dobu jsem naoko uraženě pozoroval Erena, avšak ten se mi jen smál a říkal, jak jsem roztomilý. Mám ho rád, ale někdy mě vážně vytáčí.

Ahojky! Jen pro vaši informaci, je velmi pravděpodobné, že se název této knížky ještě změní, tak vám to říkám, abych předešla možnému zmatku! 💕