My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 37.

Ráno zazvonil budík a já se na posteli rychle posadil. Eren stále ležel vedle mě a oddychoval. Pousmál jsem se a pohladil ho po tváři. Všimnul jsem si, že jeho tvář je neobvykle horká. Eren se na mě rozespale podíval a pokusil se o úsměv. D-dobré ráno Le- Ani nedokončil větu a rozkašlal se. Nespokojeně jsem zavrtěl hlavou a přiložil mu ruku na horké čelo. Erene, vypadá to, že jsi nastydl... asi máš horečku... On jen zavrtěl hlavou a pokusil se postavit. Zesláblé nohy mu ale vypověděly službu a on dopadl zpět na postel.

J-jsem v pohodě... Jemně jsem ho přitlačil na postel a přikryl ho peřinou. Musíš zůstat doma, jinak se z toho nedostaneš. Ve škole tě omluvím. Začal jsem se oblékat a prohrábl jsem si vlasy. Eren jen omámeně vzdychl a chytl se za hlavu. H-hrozně mě bolí hlava... Smutně jsem se usmál a došel jsem mu pro sklenici vody a léky na bolest hlavy. Položil jsem mu je na noční stolek a pohladil ho ve vlasech. Už budu muset jít... Zvládneš to tu? Přijdu hned jak budu moct. On jen kývl a slabě se na mě usmál. Políbil jsem ho na čelo a zamával na rozloučenou. Vyšel jsem ven ze dveří a svižným krokem jsem se vydal ke škole.

Dorazil jsem do třídy a hned ke mě přišli Armin a Mikasa. Proč tu Eren není? Kde je? Stalo se něco? Spustila Mikasa a Armin za ní jen nervózně přešlapoval. Nervózně jsem uhnul pohledem. Um..včera nastydl, tak musel zůstat doma... má horečku... Řekl jsem tiše a pohled zabodával do podlahy. Mikasa si oddechla. Podíval jsem se na ně. N-nechtěli byste za ním po škole zajít? Není mu moc dobře a rozptýlení jenom uvítá... Nervózně jsem se usmál. Oba horlivě přikývli hlavou a já se vydal zpět na své místo.

Po vyučování jsem vyšel před školu, kde už na mě Armin s Mikasou čekali. Nervózně jsem pokrčil rameny a vydali jsme se do bytu. Opatrně jsem odemkl a vešli jsme dovnitř. Armin a Mikasa se zezuli a já se vydal do ložnice. Eren ležel v posteli a rukou si přidržoval hlavu. Jakmile si mě všiml se pokusil usmát. Usmál jsem se na oplátku. Někoho jsem ti přivedl. Eren jen nechápavě zamrkal, ale to už do pokoje přišli Armin a Mikasa. Bylo na něm vidět, jak se mu rozzářily oči. Pousmál jsem se a šel udělat čaj.

Zamyšleně jsem stál u rychlovarné konvice a kousal se do rtu. Levi, nepotřebuješ s něčím pomoct? Uslyšel jsem Mikasin hlas, tak jsem se na ni otočil. Nervózně jsem se usmál. Mohla bys prosím sobě a Arminovi vzít hrnky s čajem? Ona je přikývla a převzala si je. S čajem pro mě a pro Erena jsem došel do ložnice a sedl si k němu na postel. Eren také seděl, usmíval se tím svým nádherným úsměvem a i před obrovské kruhy pod očima vypadal jako to nejkrásnější stvoření na zemi. O něčem si s jeho přáteli povídal, ale já je neposlouchal. Byl jsem zabraný do svých myšlenek a probral jsem se až když Armin a Mikasa oznámili, že už asi půjdou. Zvedl jsem se a vyprovodil je ke dveřím.

Rozloučili jsme se a já za nimi zavřel dveře. Opřel jsem se o ně a chvíli zhluboka dýchal. Pomalu jsem se rozešel k Erenovi, který v posteli opět ležel, ale i před jeho stav mu na pobledlé tváři pohrával lehký úsměv. Sedl jsem se vedle něn a začal ho hladit ve vlasech. Otevřel své nádherné oči a podíval se na mě. Usmál jsem se. Jak ti je? Zašeptal jsem. P-pořád stejně... Ale děkuju, že jsi sem Mikasu a Armina zavedl... Zašeptal a podíval se na mě. Přikývl jsem a stoupl si. Přikryl jsem ho peřinou a znovu se usmál. Odpočiň si, zítra budeš pořád doma. Potřebuješ se z toho vyležet. Podíval se na mě a zesláble se usmál. D-dobře. Děkuju... Zašeptal a zavřel oči. Chvíli jsem ho ještě pozoroval a pak jsem se přesunul do kuchyně. Rozhodl jsem se, že mu na zítra udělám svačinu, aby měl co jíst mezitím co budu ve škole. Udělal jsem dva obložené chleby a dal je do lednice. Sedl jsem si na gauč a zapl televizi, stejně jsem ale jen koukal do prázdna. Pousmál jsem se a opřel se. Zítra zajdu na výpomoc do kavárny a Erena omluvím. V tomhle stavu nemůže nic dělat, akorát by se vysílil. Lehl jsem si na gauč a přikryl se dekou. Chvíli jsem ještě koukal do tmy a pak jsem pomalu zavřel oči a s lehkým úsměvem na rtech usnul.