My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 1.

A je to tady... už zase.... nenuťte mě se tam vrátit....
Stojím před místem, kterému před druhými musím říkat domov. Nesmím nikomu ani ceknout o tom, co se tam děje... heh... jako bych měl komu o tom povídat...
Stojím před domovními dveřmi. Nádech, výdech. Zatnu své zjizvené ruce a pomalu se opřu do dveří.
Jsem doma! Zakřičím svým rádoby veselým hlasem. Jako by ho to zajímalo... ale posledně mě zmlátil jen za to, že jsem ho nepozdravil...

Zezuju si boty a pomalu vejdu do obývacího pokoje. Je tu hrozný nepořádek a páchne to tu zatuchlinou. Na gauči leží rozvalená osoba, která se nazývá mým otcem. Ahoj tati, jsem doma. Zhnuseně se na mě podívá a vstane. Automaticky couvnu o krok zpět. Kde ses tak dlouho coural ty spratku jeden zasranej?! Cítím, jak se mi začínají třást kolena. Jde z něj cítit alkohol. Byl jsem ve škole. Musel jsem dopisovat písemku. Vztáhne na mě ruku. Automaticky se přikrčím. To máš za to, ty hajzle! Já ti dám písemku! Chceš snad aby se opakovalo to, co před týdnem?! Ne! Prosím, jen to ne! Na hlavě mi přistane rána. To je ještě dobrý. Nepřestávám si však chránit hlavu. Vtom, jakoby se mi otočil žaludek. Prudká rána do břicha a já už jen cítím jak se sesouvám k zemi. Jdu pryč, nemám nervy na to, se na takovou špínu jako jseš ty dívat! Odejde a práskne dveřmi. Ještě chvíli ležím schoulený na zemi. Bolest se pomalu utišuje, avšak mě nepřestávají téct slzy. Nejsou to slzy bolesti, ale slzy zoufalství.

Po pár minutách se zvednu a pomalu se snažím dokulhat do koupelny. Podívám se na sebe do zrcadla. Hrůza. Oči nateklé od pláče, vlasy slepené potem a roztřesené ruce. Chce se mi ze sebe zvracet...Slabě se na sebe usměju. Mohl jsem dopadnout hůř. Vyhrnu si rukávy a podívám se na své ruce. Budu se na ně moct podívat stokrát, ale stejně mě ten pohled bude vždy děsit. Sehnu se pod umyvadlo a na konci malé zásuvky najdu balíček s žiletkami. Jednu z balení vyndám a zadívám se na ni. Jediná věc, která mi aspoň trochu pomáhá... slabě se usměju a přiložím si ji na zápěstí. Provedu lehký tah a žiletka projede mojí kůží, jako nůž máslem. Téměř okamžitě cítím teplou krev vytékající z čerstvé rány. Ještě ale nemám dost. Takových tahů provedu ještě.... kolik? To ani já sám nevím....
Se slzami smutku a štěstí v jednou se sesunu pod umyvadlo. Obejmu si kolena a přitáhnu si je k hrudi. Čerstvé rány mě pálí a rudá krev mi stéká po ruce dolů. Po chvíli sezení se donutím vstát. Svléknu se a vlezu do sprchy, kde na sebe pustím studenou vodu. Kapky mi klouzají po těle dolů a dostávají se až k mým ranám. Smyju si krev z ruky a vylezu ven. Umyji umyvadlo, setřu krev z podlahy a vše dám do původního stavu. Pak jen s ručníkem kolem pasu jdu do svého pokoje. Narozdíl od zbytku domu je v něm čisto a útulno. Obvážu si ruku obvazem, hodím na sebe triko s dlouhým rukávem a ulehnu do postele. Chvíli koukám ven z okna na hvězdy. Dobrou noc mami. Po tváři mi steče slza a já se obrátím na druhý bok. Zavřu oči a pomalu se ubírám do světa snů....

Ahojky, tady je nová Ereri fanfikce. Jo vím, jsem mrcha že Leviho nechávám takhle trpět, samotné je mi ho líto😢😅💕
Snad se vám to aspoň trochu líbilo😅