My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 40.

Začal jsem hledat tričko a kalhoty, které bych si mohl vzít na sebe. Po chvíli jsem ze dna skříně vyštrachal bílé triko a šedé tepláky. Rychle jsem se oblékl a vydal se do koupelny, pověsit ručníky. Zrovna jsem se vracel k Erenovi a najednou zazvonil zvonek. Kdo by to mohl být? Pokrčil jsem rameny a opatrně se vydal ke dveřím. Trochu jsem je pootevřel. Kdo je t- Nestihl jsem ani dokončit větu a dveře se s prásknutím rozrazily a mě odhodily do chodby na zem. Začal jsem nespokojeně mumlat a rukou si přidržoval hlavu. Co to sakra... Zvedl jsem hlavu a hrůzou se mi rozšířily zorničky.

Stál přede mnou otec, od kterého jsem před půlrokem utekl. Děsivě se usmál. Tak tady jsi. Konečně jsem tě našel ty spratku malej...! Nepřestával jsem na něj zírat a on najednou zpoza zad vytáhl pistoli. Trhl jsem sebou a stále sedící na zemi jsem se začal posouvat co nejdále od něj. Rychle jsem se vydrápal na nohy a nepřestával couvat, zatímco on se ke mě přibližoval a na tváři mu stále pohrával onen děsivý úsměv. V hlavě mi znělo jen jediné. Eren! M-musím ho ochránit, prodělal nemoc, je slabý! Rozhodně jsem zůstal stát na místě, ačkoliv se mi klepala kolena. Nesmím dopustit, aby se o něm dozvěděl! Otec se zastavil a zaujatě se na svou zbraň zadíval.

Neříkej mi, že je tohle tvůj byt! U koho se tady schováváš?! Zmateně jsem se na něj podíval a hlasem, který se snail znít pevně, ačkoliv se neklepal o nic méně, než má kolena jsem na něj promluvil. J-jak jsi mě našel?! Zadíval jsem se mu do očí. On jen pokrčil rameny. Byl jsi mi celou dobu u prdele, ale napadlo mě ti ukázat, kdo tady má vyšší postavení a trochu tě poučit. Obcházel jsem jednotlivé domy a ptal se na tebe, abych tě mohl dostat na kolena, tak jako dříve. Zasmál se a zadíval se na mě. A konečně jsem tě našel.

Zakroutil jsem hlavou a opět začal ustupovat. N-ne to není... Zamumlal jsem si sám pro sebe a on se jen rozesmál. Ale ano, je! Namířil na mě zbraň a znovu se děsivě usmál. Tady je něco pro ponaučení, že z domu se neutíká spratku. Pevně jsem zavřel oči a pěsti stiskl k sobě. Tak takhle to všechno skončí? Zvláštní... proč zrovna já mám tak mizernej život... co jsem komu kdy udělal?! Pomyslel jsem na Erena a z podvíčka mi vyklouzla slza. Miluju tě Erene...

Uslyel jsem svižné kroky a o pár vteřin později tři výstřely. Stiskl jsem víčka jetě pevněji, ale nic, žádná bolest. Najednou se mě za má ramena křečovitě chytily dvě ruce a někdo se na mě doslova pověsil. Prudce jsem otevřel oči a uviděl něco, co mi u navdy utkvělo v mysli. Visel na mě Eren se svými rukami křečovitě svírajícími má ramena a se třemi střelnými ranami v zádech. P-pozor Levi... Zachraptěl, vykašlal trochu krve a sesunul se na zem. Rychle jsem se k němu sehnul a položil si ho na klín. Jedna rána šla skrz naskrz. Otec vyběhl rychlostí blesku z bytu, a já nebyl schopen nic dělat.

Začal jsem panikařit a nahrnuly se mi slzy do očí. Eren si rukou svíral bok, kde mu přes tričko prosakovala rudá krev. Otevřel své smaragdové oči, ve kterých se mu leskly slzy a slabě se usmál. N-nebreč Levi, s-slzy ti n-nesluší... Vydechl a tělo mu ochablo. Sevřel jsem ho pevněji a přivinul si ho na hrudník. Z očí se mi spustily proudy slz. O-on dýchá! Stále jsem ho svíral a hlasitě se rozbrečel. P-pomoc! Pomozte nám někdo! K-kdokoliv! Zakřičel jsem z plných plic a nepřestával brečet. V-všechno bude dobrý Erene, s-slibuju....

K bytu rychle přiběhla Erenova sousedka a přikryla si ústa rukou. P-prosím, zavolete s-sanitku! Prosím! Zakřičel jsem se slzami v očích a ona jenom rychle odběhla pro telefon. Sanitku zavolala a klekla si ke mě, zatímco já stále svíral Erenovo ochablé tělo a z očí mi tekly slzy. Smutně se usmála. Sanitka tu hned bude, všechno bude dobré... Zašeptala a smutně se pokusila o úsměv. Neposlouchal jsem jí a stále jsem Erena svíral v náručí. Vzal jsem ho za ruku a lehce ho začal hladit. Všechno je dobré Erene, budeš v pořádku... přísahám...! Zašeptal jsem ochraptělým hlasem a ruku mu políbil. Slyšel jsem příjezd sanitky, ale nic jsem nevnímal. Jediné na co jsem se soustředil byl stisk Erenovy ruky. Kolem pobíhali záchranáři, avšak já se slzami v očích stále koukal na Erenovu tvář. Prosím... otevři oči a usměj se... Co bych teď dal za to, aby tu byl, obejmul mě a řekl že vše bude v pořádku... Proč jsi mě musel zachránit Erene?! PROČ?!

Zkuste mě za to prosím neukamenovat ^_^