My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 22.

Time skip
Celý další měsíc se nic zvláštního nedělo. S Erenem jsme normálně chodili do školy, ven s Arminem a Mikasou (jednou se dokonce přidal i Jean), chodili jsme pracovat do kavárny, objímali se, sem-tam přilétl i nějaký ten polibek. Erwin si nás nevšímal a my si nevšímali jeho. Všechno bylo dokonalé. Otec na mě už nejspíš zapomněl a o to stejné se teď pokouším i já. Když přijde deprese, Eren je tu vždy pro mě a snaží se mi zlepšit náladu. Díky němu je už mívám mnohem méně, než dříve. Ani jsme se nenadáli a už byl poslední den školy před Vánočními prázdninami.

S Erenem jsme vyšli ze školy. Přes noc napadlo hodně sněhu, tak proč toho nevyužít? Oba jsme skočili do sněhu a začali vyvádět, jako malé děti. Všichni na nás koukali, jako na nějaké pochybné hříčky přírody, ale nám to bylo jedno. Popřáli jsme ostatním veselé Vánoce a vydali se domů. Promočení jsme za sebou zavřeli dveře. Eren si šel napustit vanu a tak jsem se rozhodl, že nám udělám horkou čokoládu. Kupodivu se mi to povedlo bez větších katastrof. Vzal jsem naše hrnky do rukou a šel za Erenem. Otevřel jsem dveře a přešel k vaně, ve které ležel Eren. Pěna mu skoro přetékala ven a s vodou na tom nebyl jinak. Erene, tady. Udělal jsem nám horkou čokoládu. Eren se usmál a převzal si ji ode mě. Napil se a položil si ji na poličku vedle. Chystal jsem se odejít, ale najednou jsem ucítil, jak mě Eren chytl za ruku a přitáhl mě k sobě.

Erene, né- nestihl jsem to ani doříct a už jsem ležel ve vaně s Erenem, nutno podotknout že ještě oblečený. Naoko naštvaně jsem se na něj podíval. Ještě ve vodě jsem si teda sundal své, teď už absolutně promočené oblečení a uvelebil se tam s ním. Opíral jsem se mu o hrudník, zatímco on si hrál s mými vlasy. Levi? Zaklonil jsem se, abych na něj viděl. Hmm? Políbil mě na čelo. Volali mi naši, jestli bychom u nich nechtěli strávit Vánoce. Mají rodinný dům v horách. Řekl jsem, že rádi přijedeme. Sladce se na mě usmál. Nevadí ti to, že ne? Byl jsem v šoku. Erene, to snad nemyslíš vážně! Zase jsi něco rozhodl beze mě! Rozpačitě se usmál a podrbal se na zátylku. Uklidnil jsem se a usmál se na něj. Ale pojedu rád, pokud tedy nebudu překážet... Eren se rozesmál. Ty jedeš, i kdyby jsi překážet měl! Chci tě tam! Kývl jsem. A... co bys chtěl k Vánocům? Zeptal jsem se ho, ačkoliv jsem pro něj už dárek měl. Usmál se a objal mě. Levi, ty mi k naprostému štěstí stačíš! Opřel jsem se o něj. Budou to vlastně moje první Vánoce s Erenem.... nad touto myšlenkou jsem se pousmál.

Když voda vychladla, vylezli jsme z vany a hodili na sebe něco, co by se při troše dobré vůle dalo nazvat pyžamo. Pak jsme si jen zalezli na gauč pod deku a upíjeli jsme horkou čokoládu. Bylo mi příjemně. Cítil jsem se pohodlně a v bezpečí, jakoby ani žádné starosti neexistovaly. Levi, zítra musíme začít balit! Pomůžeš mi ze sklepa vytáhnout lyže? Ať si u našich můžeme zalyžovat! Ztuhnul jsem. Erene... pípl jsem. Já... já neumím lyžovat. Otec se mě to nikdy neobtěžoval naučit a od té doby co matka zemřela mi sotva dával najíst. Hrozně jsem se za to styděl. Eren mě k sobě přitiskl. Tak tě to naučím! Překvapeně jsem se na něj podíval. Ale... já nemám ani lyže... Eren se usmál. Ve sklepě mám jedny svoje starší, tak ti je můžu půjčit! Zamrkal jsem. To bys pro mě vážně udělal? Přikývl a roztomile se usmál. Pro tebe cokoliv. Spokojeně jsem kývl a znovu se k němu přitulil. Nechápu co na mě vidí. Jsem malý, slabý, s ledově modrýma očima a zjizvenýma rukama.... Nejsem ničím vyjímečný.... jenom blázen by mě chtěl!

Podíval jsem se na Erena, který se spokojeně usmíval. V jeho smaragdových očích mu to samou radostí i štěstím jiskřilo a na jeho roztomilých tvářích, které se lehce červenaly mu pohrával klidný úsměv. Usmál jsem se. Jo, Eren je blázen. Ale můj blázen. Chytl jsem ho za ruku a podíval se mu do očí. Děkuju za to, co pro mě všechno děláš Erene. Jsem ti za to nesmírně vděčný. Pokusil jsem se mu dát pusu na tvář, ale byla docela neohrabaná. Bylo to vlastně poprvé, co jsem dával pusu já jemu a ne on mě. Erenovi to nejspíš ani nevadilo. Stiskl moji ruku a podíval se mi do očí. Neděkuj mi za nic. Jsem rád, že tě mám a nevadí se mi o tebe starat. Začervenal jsem se a přitulil se k němu.

Je krásné mít pro koho žít.