My savior (Ereri/Riren)

Kapitola 14.

Vydal jsem se ke dřezu se špinavým nádobím a potichu, snažíc se nadělat co nejméně kraválu jsem ho začal umývat. Po pár minutách jsem to měl hotové, tak jsem se jen tak začal procházet po bytě. V předsíni jsem se zastavil u fotek, které byly pověšené na zdi. Na všech byl zachycen Eren. Podíval jsem se na fotku, která mohla být tak z doby, kdy mu bylo... tak sedm, osm? Vždycky byl tak roztomilý. Usmál jsem se, dívajíc se na fotku, kde stojí Eren a má celou pusu zamatlanou od čokoládové zmrzliny. Na další fotce jsem ho viděl s nějakými lidmi, nejspíš s jeho rodiči. Byla to fotka vyfocená u Colossea v Římě. Na dalších fotkách jsem viděl Erena, Armina a Mikasu, nejspíš někde na výletě ve stanech. U další fotky jsem měl co dělat, abych se nerozesmál. Byla tam fotka, nejspíš když byl s kamarády na vodě. Eren stojí na břehu, ještě v záchranné věště a fotí fotku na mobil. Usmívá se a za ním jsou na pozadí vidět dvě kánoe. Na jedné klečí Mikasa a ukazuje na foťák dva prsty, ve tvaru V. Na druhé kánoi je vidět Armin z Jeanem. Armin právě padá do vody, jelikož ho Jean nejspíš strčil. Má dost vyděšený výraz, zatímco Jeanovi to zřejmě přijde velmi vtipné.

Pousmál jsem se a vydal se zpět do obývacího pokoje. Eren už byl vzhůru a četl si nějakou knihu. Ahoj Levi! Prošel sis to tu trochu? Přikývl jsem. Erene... jsem moc rád, že jsi mě tu takhle nechal, ale měl bych si jít hledat vlastní bydlení. Nechci tě tu otravovat, určitě máš lepší věci na práci, než se zaobírat se mnou. Eren se na mě překvapeně podíval. Zavrtěl hlavou. Ale Levi, neříkej takové hlouposti! Jsem rád že tě tu mám, celý dny tu bývám sám a teď si mám konečně s kým povídat! Budu rád, když tu zůstaneš! Překvapeně jsem zamrkal. A jseš si jistý, že ti to nevadí? Eren se rozesmál a vstal z gauči přešel ke mě a objal mě. Jen jsem tam stál, než jsem si uvědomil, co se vlastně děje. Tiskl mě k sobě velmi pevně, ale jemně zároveň. Ne, Levi. Nevadí. Nikdy jsem si neuvědomil, jak krásně zní, když vyslovuje moje jméno... Nadechl jsem se a zabořil mu hlavu do hrudníku. On tak nádherně voní... nejspíš po skořici....

Chvíli jsme se jen tak objímali, až se ode mě Eren konečně odtáhl. Na tváři mu hrál pobavený výraz. Nechápavě jsem se na něj podíval. Děje se něco? On jen zavrtěl hlavou. Levi, ty jsi vážně hrozně malý! Vybuchl smíchy a já tam jen tak stál a vrhal po něm vražedné pohledy. Přišel jsem k němu a chytl ho za límec. Jeho hlavu jsem si tak snížil na úroveň svých očí. V očích mu pořád pohrávaly veselé jiskřičky. Podíval jsem se mu do očí. Nikdy, ale NIKDY si nezahrávej s malýma lidma. Mají to blíž k peklu. Probodl jsem ho pohledem. Eren se na mě pobaveně díval. Nepustíš mě už? Nebo chceš snad dodat něco víc? Přiblížil se ke mě obličejem ještě blíž a pořád se při tom usmíval. Trhl jsem sebou a rychle ho pustil. C-co si vůbec myslíš? Naoko uraženě jsem se k němu otočil zády. Mé tváře nabraly růžovou barvu, když jsem si uvědomil, jak to mohlo vypadat.

Levi? Otočil jsem se. Eren držel v ruce mobil a něco v něm četl. Hmm? Co potřebuješ? Přišel ke mě a strčil mi mobil až pod nos. Napsali mi Armin s Mikasou, jestli bych s nimi zítra nechtěl ven a tak jsem se zeptal, jestli bys nemohl taky. Napsali, že klidně, prý budou moc rádi, až tě trochu víc poznají. Zaraženě jsem tam stál. Stál bys o to? Podíval jsem se na něj. J-jo, rád půjdu s vámi! Byl jsem šťastný. Tak, jako už dlouho ne. Hrozně jsem si přál jeho kamarády poznat, ale vždycky jsem se bál, že bych je odradil dřív, než bych za nimi vůbec přišel.

Po tváři se mi rozlil lehký úsměv. Přišel ke mě Eren a chytil mě za tváře. Měl by si se usmívat častěji, Levi. Sluší ti to! Vykroutil jsem se mu ze sevření. Ani si neuvědomuje, co pro mě znamená a jak je pro mě důležitý. Usmál jsem se a sledoval Erena, jak se motá kolem kuchyňské linky, ve snaze připravit něco k jídlu. Přešel jsem k němu. Nechceš pomoct? Usmál se na mě. Jo, klidně! Ve dvou se to lépe táhne! Kývl jsem a nechal se od Erena zaúkolovat.