Slib

Hraje si

Takhle to chodilo každý den. David s Mery byli den co den v nemocnici. Jednou tam přišli a Lukáš už byl vzhůru.
L: ,,Kdo jste?"
D: ,,Čau, to jsem já David. Ttvůj brácha."
L: ,,To neni pravda, bráchu jsem neviděl ani nepamatuju a navíc žije někde Bůhví kde."
D: ,,Jsem to já. Na." podal mu občanku."
Lukáš se na ní tak podíval a pak se podíval na zpátky na Davida.
L: ,,Brácha!"
D: ,,No konečně." usmál se David a objali se spolu.
Mery tak pod vlivem hormonů začala brečet.
D: ,,Ale notak." usmál se David.
M: ,,No jo, hormony no." utřela si Mery slzy.
L: ,,Kde je Tomášek?"
D: ,,Hraje si s naším Matýskem." uhnul David aby viděl na oba kluky na vedlejší posteli.
L: ,,Povedl se vám." usmál se Luky.
M: ,,Jinak já jsem Marie, ale říkej mi Mery."
L: ,,Lukáš." usmál se.
D: ,,Na jak dlouho to tady vidíš?"
L: ,,Já nevim, tejden?"
D: ,,A nechceš, aby jsme se ti postarali o Tomáška?"
L: ,,To ne, nebusu vás obtěžovat. Máte starostí dost s malým. Ještě vám bude na krku viset Tomík."
M: ,,Nebude a navíc není moc dobrý, že je tady v nemocnici. Pár dní se ti o něj postaráme."
L: ,,Jste hodný, děkuju." usmál se Lukáš. ,,A kolik je tomu vašemu Matýskovi?"
D: ,,Tři měsíce."
L: ,,To je takhle malinkej? Vypadá na víc."
M: ,,No taky když se narodil měl skoro 4 kila asi bez nějakejch 300g."
D: ,,No jo, to byl Budulínek." zasmál se David. ,,Hele tak mi jdeme, aby si se prospal."
L: ,,Jste hodný, fakt moc děkuju."
D: ,,Tomášku pojď s náma. Jdeme."
T: ,,Já chči tady bejt s tatínkem."
M: ,,To nemůžeš zlatíčko." pohladila ho po vláskách.
L: ,,Jen hezky jdi se strejdou a tetou. Zejtra zase přijdete. Jo?"
T: ,,Opjavdu?"
M: ,,No jasně." usmála se Mery.
Tomášek nakonec odešel s Davidem a Mery na chalupu.