Slib

Pochop mě

D: ,,Léčim, ale občas si ho zapomenu vzít."
M: ,,Jak zapomeneš?!" zvýšila Mery hlas.
D: ,,Mery klid.. Prostě někdy si ho nevezmu no."
M: ,,Děláš si prdel?!"
D: ,,Mery pochop mě.. Prostě nechci se dopovat práškama."
M: ,,V tohle tě fakt nepochopim... Ty prášky ti zabíraj a léčí tě. Když už teda né kvůli mě, tak doprdele aspoň kvůli Matýskovi." zařvala na něho a odešla naštvaně do ložnice.
David za ní nešel. Věděl, že by to stejně nezabralo a nechtěl aby se chytli ještě víc.
Byl večer a Mery furt nevycházela. David si hrál s malým. Potom si ho vzal do kuchyně, nakrmil ho, vykoupal a převlíkl do pyžámka. Dal ho do postýlky a malej během chvilky i s muchláčkem usnul. David se na něho chvilku koukal. Potom si vlezl k Mery, která dělala, že spí, jen aby se nemusela bavit s Davidem. Když si David lehl, tak se Mery k němu otočila zády. David se k ní přisunul, dal jí pusu a objal jí. Bylo mu líto, že Mery neřekl pravdu hned, ale že na to musela přijít v podstatě sama a hlavně mu bylo líto, že se pohádali. Mery miluje a za nikoho by jí nikdy nevyměnil. Věděl, že tohle dost podělal, ale musel dát Mery čas, aby se uklidnila.
Ráno se první vzbudila Mery. Vzala si Matýska, nakojila ho, přebalila a převlíkla. Nasnídala se a šla vzbudit Davida.
M: ,,Davide vstávej." drcla do něho.
D: ,,Co?" řekl rozespale.
M: ,,Vstávej, jedeme do Prahy."
D: ,,Už jdu." řekl David a sedl si na postel. ,,Dáš mi Matýska?"
M: ,,Půjdeš k tatínkovi Matý?"
Malej zakejval, že jo. Mery mu podala malýho. Když si ho podávali, tak se dotkli rukama. David se usmál a Mery se na něho ani nepodívala. Davidovi to bylo hodně líto, ale nemohl s tim nic dělat. Jen čekat, než mu Mery odpustí. David se nasnídal, oblíkl a vytazili do Prahy. Jen co vyjeli, tak malej usnul. Mery s Davidem seděli mlčky vepředu. David dal Mery ruku na nohu a trošku se pousmál.
M: ,,Dávej bacha na cestu." řekla Mery a koukala se ven.