Slib

Jen jeď

David se rozhodl, že pojede. I když nerad opouští Mery, Matýska a Marušku. Odlítá za 3 dny.. Vůbec se mu tam nechce, ale zase z toho budou mít dost slušný peníze navíc.
Matýsek si hrál s Maruškou na dečce a Mery s Davidem seděli v objetí na gauči. Mery byla k němu přitulená co nejvíc a David jí hladil ve vlasech.
D: ,,Hele já mám nápad." otočil se na Mery.
M: ,,Hmmm?" koukla se na něho smutně.
D: ,,Až přijedu, tak by jsme těm naším raubířům mohli pořídit nějaký zvířátko. Přece jenom jak nám umřel Timi, tak je to taky docela dlouho."
M: ,,Jo klidně." pousmála se Mery. Přemlouvala Davida sama aby odletěl, ale už teď je jí smutno.
D: ,,Děje se něco?" pohladil jí David po tvářích.
M: ,,Ne, jen se mi bude stejskat po tobě." objala ho Mery a měla co dělat aby nezačala brečet.
D: ,,Tak já tam nepojedu Mery a zůstanu tady s váma."
M: ,,Ne Daví, my to nějak zvládneme a navíc z toho jsou i docela slušný peníze ne?"
D: ,,No jo jsou."
M: ,,A kolik tak?"
D: ,,Normálně beru jako na urgentu 30 tisíc, tady z výzkumu beru dalších 30 a z Anglie pokud se to povede, tak by se to vyšplhalo až na 60, ale to jenom pod podmínkou, že mi to schválí. Pokud ne, tak to zůstane při starým."
M: ,,60 tisíc za měsíc?" vytřeštila Mery oči.
D: ,,A může to být až skoro 90. Ale zase na druhou stranu si říkám, že radši budu doma s váma a peníze mi za to nestojí."
M: ,,Jen jeď... Já to nějak zvládnu."
D: ,,Opravdu jsi si jistá?"
M: ,,Jsem.. Vím, že jsi se tam chtěl podívat, tak leť."
D: ,,Chtěl, ale s tebou a dětmi né sám. Co tam budu sám dělat.. Bez tebe a bez těch dvou raubířů. Tak moc jsme si na ně zvykl, že to neni možný."
M: ,,To je pravda no, ale za měsíc tě tady zase máme."
D: ,,No to jo, ale prostě já furt nevím.. Ještě můžu couvnout."
M: ,,Jak chceš... Hlavně se rozhodni tak, aby jsi si nevyčítal, ze jsi tam nejel jenom kvůli mě nebo dětem.