Slib

Fakt se povedl

K: ,,No co? Slavil si. Jo a Mery chce ještě plíny pro malýho."
D: ,,Jo jasný. Počkej ona volala?"
K: ,,Jo."
D: ,,Ty si jí to řekl?"
K: ,,No ptala se jak si to zvládl."
D: ,,No skvělý, takže ono nestačí, že ze mě budou mít prdel kamarádi, táta, ale dokonce i manželka. Vážně paráda."
K: ,,No co? Je to tvůj první syn, tak si ho musel zapít ne?"
D: ,,No to jo. Předpokládám, že ty si u mě takhle neslavil co?"
K: ,,Ale jako i jo, ale ne tolik jako ty. Ehm, promiň Davide."
D: ,,No jo, už to neřeš. Co bylo, bylo.. Hlavně, že tady budeš pro Máťu."
K: ,,Jo." usmál se Karel.
D: ,,Hele dám se dohromady a můžem jít."
K: ,,Tak jo."
David se oblíkl, dal se dohromady. Nezapoměl kytku a maličkost pro Mery a pro Matýska muchláčka. Nezapoměl ani na plíny
D: ,,Tak jdem?"
Vydali se na cestu a přišli zrovna, když Mery dokojila malýho.
D: ,,Ahoj, můžeme?"
M: ,,Ahoj, no jasně, pojďte." usmála se Mery.
K: ,,Ahoj."
M: ,,Dobrý."
D: ,,Tady máš něco malýho za ten náš poklad." Dal jí kytičku a malou krabičku.
M: ,,Děkuju." usmála se Mery a otevřela krabičku. V ní byl náhrdelník.

M: ,,Ten je krásnej Daví.. To si nemusel." usmála se na něho Mery.
D: ,,Ale musel. Za to všechno co si musela vytrpět." usmál se David a dal Mery pusu.
K: ,,No tak kde máme toho našeho malýho Hofa." usmál se Karel.
M: ,,Tady spinká v postýlce.
David mu dal do postýlky muchláčka.
D: ,,No ahoj chlape. Ty si úžasnej." pohladil ho po tvářičkách. Malej trošku mžoural potom ale otevřel očíčka. ,,No joo. Ty jsi pravej Hofbauer. Sice jsi blonďáček,ale máš modrý oči. Ty si se nám fakt povedl pinďo." usmál se na Mery.

M: ,,To teda jo." usmála se na něho Mery. Karel si ho vzal z postýlky a choval si ho.
K: ,,No jo, ty jsi celej táta, ale v blonďatým provedení."
Karel tam ještě chvilku byl a potom je tam nechal všechny 3 pohromadě.