Slib

Vtípeček

Mery Davida plácla po rameni.
D: ,,Jáu. Co mě mlátíš?"😂
M: ,,Buď rád, že to byla malá rána, jinak by jsi dostal větší."
D: ,,Vidíte? To je důkaz, že mě mlátí."
K: ,,Tak ono je to někdy potřeba tě zkrotit."
M: ,,No děkuju." usmála se Mery na profesora.
D: ,,Tsss. To jsem si nezasloužil. Já jsem hodnej."
Maty: ,,Nejsi😂."
D: ,,Hele ty mrňousi.. Nechceš se věnovat něčemu jinýmu?"
Maty: ,,Ne😂. Tatínek maminku zlobí."
L: ,,Fakt jo? A jak?"
Maty: ,,Pořád jí otravuje, dělá jí naschvály a utahuje si z ní."
D: ,,Ty si práskač Mates."
Malej se začal smát.
J: ,,Mě to strejda dělá taky Matýsku."
T: ,,To je pravda." vykoukl z pozazad.
L: ,,Timouši."
M: ,,Jsem ráda, že se mnou někdo soucítí😂."
D: ,,Jsme s Lukym velice rádi, že jste se takhle sblížili, ale nemusíte napráskat všechno."
K: ,,Jako co?"
M: ,,Jako to, že si váš synáček ze mě vystřelil takovým způsobem, že bych ho zadupala do země."
K: ,,Proboha co vyvedl?"
D: ,,Takovej malej vtípeček."
M: ,,No vtípeček, ale mě málem odvezli do Bohnic. Jednalo se o výzkum. David mi jednoho krásnýho dne zavolal, že to prasklo, že ho čeká soud a minimální trest byl 5 let 20 ten nejvyšší.. Zavolal mi, že dostal 18 tuším. Pak, když se ten blbec vrátil, tak si zahrál na zlodějíčka.. Svázal mě a dělal si ze mě prdel." koukla se na něho přísně.. ,,Když mi řekl, jenom, že tam potřeboval zůstat dýl a byla to sranda, tak jsem myslela, že ho na místě asi uškrtim. Viď?" plácla ho po zadku.
K: ,,Ty si vážně takovej vůl, to neni možný Davide! Já se tý Mery divim, že ještě s tebou je nebo, že tě vážně neuškrtila..."
M: ,,To si taky občas říkám."
D: ,,No jsem velice rád, že mě máte potřebu vychovávat, ale já jsem už dospělej."
L: ,,Občas se tak ale nechováš😂."
D: ,,Drž ústa Lukyne, nebo přes ně dostaneš😂." bouchnul ho do ramene takovou silo, že to vypadalo, že mu jí zlomil.
L: ,,Jau, ty blbečku.😂" bouchnul ho taky docela dost.
J: ,,Jste jak malý! Jeden jak druhej."
Samozřejmě, že pro oba asi práce skončila a začali běhat po celý zahradě i s Matýskem a Tomíkem.. Ty se tomu smáli jak o život.
M: ,,Bože můj." protočila Mery oči.
K: ,,Opravdu vás obě dvě obdivuju, že s nima dokážete žít."
M+J: ,,Děkujeme." zasmáli se obě a pozorovali kluky jak lítaj po zahradě.