Bylo kolem 3. Matýsek seděl s Davidem na gauči a Mery seděla kousek od nich.
Maty: ,,Vy se spolu nebavíte?" koukl se na oba dva.
D: ,,Ano."
M: ,,Ne, protože jsem na tatínka naštvaná."
Maty: ,,A proč?"
M: ,,Protože udělal to co neměl víš?" usmála se na něho a pohladila ho po hlavičce.
Maty: ,,Aha.. Ale nebudeš na něho naštvaná dlouho nebo ano?"
M: ,,To nevím prcku... Takhle to nejde přesně říct."
Maty: ,,Já nechci aby si na tatínka byla naštvaná."
M: ,,Já vím, ale tatínek udělal opravdu ošklivou věc a musí si uvědomit, že příště udělat nesmí víš?"
Maty: ,,Tatínek už to neudělá, že ne tatínku?" otočil se na Davida.
D: ,,Ne už ne." pousmál se na něho, pohladil ho po hlavičce a koukl se nevině na Mery.
Maty: ,,Vidíš? Tatínek už to neudělá..'' otočil se zpátky na Mery.
M: ,,Jsi hodnej, že se tatínka zastáváš, ale pořád se na něho zlobim a ještě chvilku budu."
Maty: ,,Ach jo." koukl se na ní smutně.
M: ,,Až budeš větší, tak ti to vysvětlíme."
Maty: ,,Dobře. Já si jdu hrát do pokojíku."
M: ,,Jasně." usmála se Mery. ,,Utíkej."
Matýsek odběhl do pokojíku a David s Mery zůstali sami v obýváku.
D: ,,MMery?" začal opatrně David.
M: ,,No..."
D: ,,Promiň.. Já vím, že jsem debil.. Promiň." dal jí pusu na rameno a pohladil jí po ruce.
M: ,,No to jsi.."
D: ,,Moc mě to mrzí.. Nedošlo mi, že jsem to vážně podělal.. Vím, že po tomhle už mi nikdy nebudeš důvěřovat na 100%."
M: ,,No to asi fakt ne... Kdyby ty jsi jednou nejdřív myslela a potom jednal co?"
D: ,,No?" koukl se na ní smutně a provinile.
M: ,,Jsem ráda, že ti to možná i došlo.. To už i Mates má pomalu větší rozum jak ty.."
D: ,,Já vím..promiň." hladil jí po ruce.
M: ,,Myslela jsem si, že když si MUDr. tak že opravdu rozum máš... Občas si říkám, jak ty si mohl udělat maturitu. Natož doktorát.."
David se zasmál.
D: ,,No já taky, ale udělal.."
M: ,,No... Ty si fakt mamlas Davide."
D: ,,Já vím.. Jsem zapoměl, že jsi vlastně ta chytrá u nás doma ty." usmál se David.
M: ,,No to jsem a mám rozum."
D: ,,No to jo." usmál se David a dal jí malou pusu na krk. ,,Tak už se na mě nezlob. Vždyť víš, že já jsem takovej velkej 30 letej puberťák.. Blbej puberťák... Už to neudělám fakt, slibuju." koukl se na ní svýma psíma očima..
ČTEŠ
Slib
Short StorySlib... To je jediné slovo, které téhle povídce patří.. Proč? To se tady dozvíš.. Tak neváhej a čti!🤩