Slib

Náhoda

N: ,,Si se zbláznil?"
D: ,,Ne! Jak se jmenuje ten kluk?"
N: ,,Lukáš Hofbauer."
D+M: ,,Cože?" koukli se nevěřícně na sebe.
N: ,,Ty to nevíš? Já myslela, že to víš, že tady máš bráchu."
D: ,,Kdybych to věděl, tak se blbě neptám ne?!" zvýšil hlas.
M: ,,Lásko klid."
D: ,,Chci jít za ním."
N: ,,Tak jdi."
D: ,,Pojď Mery." vzal jí za ruku, jenže Nina ho vzala taky za ruku.
N: ,,Oni dva ne."
D: ,,Dej mi pokoj. Nevím proč by tam nemohla moje vlastní žena a syn! My dva jsme spolu dávno skončili.. A jestli mě chceš vytočit, tak se ti to skvěle daří!"
N: ,,Jo tak jděte." odsekla Nina a naštvaně odešla.
David tam vešel. Pomalu se přibližoval k posteli Lukáše. Malej u něho spal na posteli.
D: ,,Ty si dopadl Lukyne.." začali se mu lesknout oči..
M: ,,Lásko.." objala ho Mery. David jí objal.
Malej se zrovna probudil.
Ch: ,,Ty ši ten pán čo zachjaňoval mýho tatínka?"
D: ,,No jsem."
Ch: ,,Děkuju, že ši ho žachjánil."
Mery se taky začali lesknout oči. Nedokázala pochopit, že tohle dokáže říct malej špunt.
D: ,,Není za co. A jak se jmenuješ?"
Ch: ,,Tomášek a ty?"
D: ,,Já jsem David, tohle je Mery a tenhle malej je Matýsek.
T: ,,Můžu si ho pohladit?"
D: ,,No jasný."
David si vzal malýho a dal ho blíž k Tomáškovi. Ten ho lehce pohladil.
T: ,,A čo bude s tatínkem?"
D: ,,Tatínek teď musí odpočívat, aby nabral síly a mohl si s tebou zase hrát víš?"
T: ,,Aha a ty tatínka znáš?"
D: ,,No dá se říct, že jo. Je to můj brácha."
T: ,,Tatínek mi nežíkal, že by měl báchu."
D: ,,No já jsem taky o něm dlouho neslyšel. Tohle byla jenom náhoda, že jsme ho našel."
T: ,,Aha."
M: ,,Hele Tomášku, my už musíme jít. Zítra zase přijdeme jo?"
T: ,,Dobže."
D: ,,Tak ahoj."
M: ,,Ahoj."
T: ,,Ahoj teto, ahoj stejdo a Matýsku."