Slib

Buď rád

Dneska David odlítá do Anglie, balk si poslední věci do batohu a kufru. Spíš než David zmatkuje Mery.
M: ,,Máš všechno?"
D: ,,Jo."
M: ,,Pas?"
D: ,,Mám." vyndal ho z tašky.
M: ,,Letenku?"
D: ,,Mám. V klidu Mery, letim já, ne ty😂."
M: ,,Já vim, ale i tak." usmála se Mery.
Nasedli do auta a vyjeli směr letiště. David zaparkoval, vyndal si kufr a batoh z kufru. David nesl Matýska v náručí a vezl kufr. Mery měla malou zapnutou v nosítku ve předu.
Došli k přepážce, kde se David nechal odbavit. Vzal si letenku i s pasem. Měl ještě 2 hodiny na to aby prošel jenom kontrolou. Položil Matýska na zem a viděl na Mery, ze se jí chce brečet, ale srží se kvůli Matýskovi. David si ji přitáhl blíž k sobě a objal jí i malou.
D: ,,To zvládneš, jsi silná." zašeptal jí do ucha a dal jí pusu do vlasů. Mery to nevydržela a začala brečet.
M: ,,Musim, ale hrozně se mi po tobě bude stejskat.. Už teď se mi stejská a to ještě jsi furt tady." řekla Mery ubrečeně. David jí utřel slzy. Hrozně mu to trhalo srdce, že ji takhle vidí a to jenom kvůli tomu výzkumu.. Teď už couvnout bohužel nemůže..
D: ,,Lásko za měsíc mě tady máš zase na krku a to už se mě jen tak nezbavíš.. Buď ráda, aspoň nebudeš muset řešit moje špinavý věci po zemi, že tě nikdo nebude otravovat, že to chce a tak." usmál se.
M: ,,Ty si blbej😂." zasmála se Mery a utřela si slzu.
D: ,,No vidíš, takhke ti to sluší mnohem víc." usmál se David.
Maty: ,,Tatínku." zatahal ho za mikinu.
David si ho vzal do náruče.
D: ,,Copak prcku?"
Maty: ,,Musíš opravdu odletět? Já nechci aby si někam odlítal." objal ho okolo krku a začal plakat.
D: ,,Musím prcku, ale za měsíc jsem zase tady.. Buď rád, aspoň na tebe nikdo nebude hulákat, když mi v pracovně uděláš bordel."
Maty: ,,Já bych radši aby si na mě hulákal než aby si odletěl." plakal prcek.
D: ,,Ale maminku poslouchej ano? Když budeš hodnej, tak ti něco přivezu."
Maty: ,,Autíčko?"
D: ,,Třeba, ale musíš mi slíbit, že budeš poslouchat maminku a budeš chránit Marušku a maminku."
Maty: ,,Ano, budu." zakejval hlavičkou.