Bad guy can love

4) Takže tohle je Jungkook?

Ráno jsem si nebyla jistá tím, jestli ještě žiju. Cítila jsem se tak slabá, jak psychicky, tak i fyzicky. Ten včerejší pláč mi vzal všechnu sílu.

A ten kluk mojí duši.

Jelikož mamka chodí velmi brzo do práce, tak se musím do školy vypravit sama.
Jak jsem totiž již zmiňovala, včera mě do školy zavezla i odvezla, protože si na můj první den vzala volno.

Doufám, že na můj pohřeb si taky vezme volno. Můžu být ráda, že jsem člověk, kterému stačí jeden budík a je vzhůru, jinak bych asi nestíhala.

Udělala jsem si ranní hygienu, čili vyčistila jsem si zuby, udělala si něco s vlasy a převlékla se.

To nemusím popisovat do detailů, ne?

Na snídani jsem fakt neměla náladu, ani chuť, byla jsem trochu v nervech. Hlavou mi poletovaly děsivé představy, co si dnešek přichystal na mě.

Třeba po mně dneska hodí pár cihel anebo dostanu test z korejštiny. Taky super.

Prohlédla jsem se v zrcadle a upravila si trochu pomačkanou uniformu.
Musím jí vyžehlit. No.. udělám to, jestli zase neskončím od barvy.

Vzala jsem si batoh a vydala jsem se do školy. I když škola začíná poměrně brzy, venku už celkem svítilo sluníčko.

Soul je nádherný to ano, jen by to chtělo nějaké kamarády. Jen doufám, že neskončím jako ta knihomolka, která nemá kamarády a je úplně asociální.

No, ale ona má aspoň tu knihovnici. Počkat! Já vlastně takhle nikdy nedopadnu.. šprtka fakt nejsem a asi ani nebudu a čtení knih mě nebaví.

Když jsem došla před budovu školy, zhluboka jsem se nadechla.

Divím se, že jsem tam sebou nešvihla o zem. No to tak, ještě by do mě někdo mohl kopat.

S pocitem strachu jsem se vydala do areálu školy. Stejně, jako včera se za mnou skoro všichni studenti otáčeli a s nepříjemným výrazem si něco šeptali.

Tohle se asi nezmění Janne, musíš si zvyknout. Proč si mě musí všímat? Já taky nejsem ráda, že sem musím chodit, stejně jako oni.

Došla jsem do třídy, kde měla probíhat první hodina. Už nevím, jak se jmenoval ten předmět.. něco jako zeměpis... počkat! Byl to zeměpis!

Když jsem do třídy vešla a rozhlédla se, všimla jsem si, že jsou už všechna místa obsazená. Teda až na to jedno v první řadě, že? Tak asi budu sedět v první lavici všude, no.

S povzdechem jsem se usadila na „vip" místu.
Věci, které jsem měla připravené na lavici, jsem si srovnala, a s neustálým kontrolováním hodin jsem vyčkávala, až zazvoní na začátek hodiny. Konečně zazvonilo a do třídy vešla poměrně mladá žena.

Jelikož jsem seděla hned ve předu, a ve svém vlastním zájmu jsem se neotáčela na lavice za sebou, tak jsem nevěděla, jestli si máme stoupnout... no každopádně jsem to udělala.

„Dobrý den... Na mých hodinách si nemusíte stoupat. Stačí když budete ticho, jakmile vejdu." dívala se na mě s milým úsměvem.

Aha? Takže jsem byla jediná, kdo si stoupnul a ještě k tomu v první lavici, takže to všichni viděli.

No tak super, ještě nezačla ani první hodina a už mám na účtě jeden trapas.

„Promiňte." nervózně a s červenými tvářemi jsem se usmála, pak jsem si sedla, abych tam nestála půl dne a svůj pohled jsem upnula na své, již zpocené, dlaně.