Bad guy can love

33) Ne, já si lehnu tady na zem

Napsala jsem mámě a vyčkávala už jen, až přijde její odpověď. Mezitím, co jsme čekali na zprávu od mamky, jsme koukali na nějaký film, který právě dávali v televizi. Bylo to jedno z korejských dramat.

Netrvalo ani moc dlouho, než mi přišla odpověď. Mobilní telefon, ležící na konferenčním stolku před koženou sedačkou, cinkl, čímž oznámil příchod nové zprávy vlastníkovi onoho zařízení, tedy mně, přičemž se jeho obrazovka rozsvítila. Natáhla jsem ruku po již zmíněném mobilu a přečetla si zprávu, jež mi přišla.

„Tak prý můžu." oznámila jsem Kookovi. Otočila jsem se směrem k němu, přičemž on se věnoval svému mobilnímu telefonu. Zvednul na mne zrak a lehce se usmál.

„Fajn. No, asi tě tady provedu, když tu teda budeš." navrhl a s tím se zvedl do stoje. Učinila jsem stejně, jako on, a též se postavila na nohy.
Prošli jsme společně celý jejich dům, který rozhodně nebyl malý.

Troufám si říci, že byl mnohem větší, než ten náš. Jak jsem říkala poprvé, celý dům byl dost luxusně a hezky zařízen, ale narozdíl od mé první návštevy, jsem teď mohla nahlédnout i do ostatních místností, než jen jeho ložnice a obývacího pokoje.

Celou prohlídku jsme zakončili vstupem do jeho pokoje, který přetrvával ve stejném stavu, jako když jsem tu byla poprvé. Seděli jsme na jeho neuklizené a neustlané posteli. Oba jsme se opět věnovali našim telefonům.

„Jungkooku?" oslovila jsem hnědovlasého chlapce sedícího, s pohledem upřeným na svítící displej svého mobilního telefonu, necelý metr ode mne. Dotyčný zvedl hlavu a kouknul na mne svýma hnědýma očima.

„Kde budu spát?" pokračovala jsem další otázkou. Jelikož bylo už poměrně dost hodin, tak jsem už byla poněkud unavená a chtěla jsem být obeznámena s tím, kde vlastně strávím dnešní noc, jelikož mi tato informace dosud nebyla sdělena.

Jungkook odvrátil pohled od zařízení svírajíc v ruce, jehož světlo, které z něho vycházelo, mu osvětlovalo světlou tvář, a koukl na mne. Bylo na něm znát, jak chvíli přemýšlel, co odpovědět.

„No, buď budeš spát v mojí posteli, nebo můžeš být v pokoji pro hosty." odpověděl jednoduše, čímž mi nepřímo dal na výběr, kde budu spát. V tu chvíli mne napadala snad jen jediná otázka, kterou jsem mu také hned položila.

„A ty v té posteli budeš taky?" vyzvídala jsem, jelikož jsem na jeho odpovědi chtěla postavit své rozhodnutí. Lehce svraštil obočí.

„Ne, já si lehnu tady na zem." odpověděl s kamenným výrazem ve tváři. Nebyla jsem si jista, jestli to bylo myšleno ironicky nebo ne, jelikož se tvářil dost vážně.

„Fakt?" otázala jsem se nejistě. Kook jen protočil očima a zvedl koutky do nepatrného úsměvu, tudíž mi bylo jasné, že to byla jen ironická myšlenka.

„Tak si to rozmysli a já jsem za chvíli tady." zvedl se odešel pryč z pokoje. Měla jsem čas na to, abych si vybrala, kde budu spát. Odpověď vlastně nebyla tak těžká. Nebo byla?

No, jelikož spolu chodíme už pár týdnů, tak to není pro mne zas tak cizí člověk, navíc, kdybych spala v pokoji pro hosty, mohl by si myslet, že se ho třeba štítím a bylo by to dost divné.

Obzvlášť, když spolu máme vztah, ale zase je to něco, co jsem nikdy nezažila, nikdy jsem nespala s klukem v jedné posteli a nikdy ani u žádného doma.

Po chvíli se vrátil zpět do pokoje. Zvedla jsem na něho pohled. Tvářil se, jako kdyby právě nad něčím přemýšlel.

„Byl jsem se kouknout, co máme k jídlu.. a nic nemáme." ušklíbl se a rukou si lehce prohrábl hnědé vlasy, jenž mu nepatrně zasahovaly do tváře.