Bad guy can love

36) Prý chodíš do stejné školy, jako můj syn

Uběhlo několik týdnů, co jsem u Jungkooka poprvé strávila noc. Poté jsem u něho byla i vícekrát, ale ne v tom intimním druhém smyslu, jak to mohlo některým z vás vyznít.

Jen jsem u něho občas přespala, jelikož byla mamka bohužel v práci čím dál tím častěji pozdě, až do úplné noci.

Co se týče témata, které jsem teď neumýslně odkryla, tedy naší intimní a milostné stránky vztahu, nic se nezměnilo. Za celou tu dobu, co jsme spolu ve vztahu, jsme se nikam neposunuli.

Jsem opravdu vděčná Kookovi, že má se mnou trpělivost a netlačí na mne. Je to od něho, až nečekaně, milé.

I se zbytkem jeho party mám poměrně dobrý vztah, tedy aspoň s Jiminem. Nevím proč, ale přijde mi, že se mnou má ten Suga, tedy vlastně Yoongi, jak jsem zjistila, nějaký problém.

Připadám si, jako kdybych mu vadila, což moc nechápu, jelikož na něho téměř nemluvím. Když se zamyslím, tak úplně to samé platí i pro Taehyunga. Občas se chová stejně, jako Suga, i když si ho tolik nevšímám, proto mi to nepřijde tak značně viditelné.

Takže zkrátka jediný, kdo se chová, dejme tomu, normálně, je Jimin. Milý a usmívající se Jimin.

Vlastně ani moc občas nerozumím tomu, co vůbec dělá Jimin v partě s Jungkookem, Sugou a Taehyungem. Sice ano, pije alkohol v podobném množství a poměru, jako oni, ale za to není tak arogantní a pohrdavý, dalo by se říct, že je vychovanější a celkově o trošku slušnější, než ten zbytek, který zahrnuje i mého přítele.

Ale když jsme se o tom spolu jednou, dalo by se říct, bavili, řekl mi, že se ze začátku bavil jen s Taehyungem, avšak ten se později seznámil s Kookem a stali se dobrými kamarády, proto je v jejich partě taky. Tedy kvůli Taehyungovi.

Tae, jak mu sám občas říká, je prý vcelku milý kluk, i když tomu se mi věřit nechce. Možná tak na něho, ale na mne moc ne. Ke mně je takový, až nepochopitelně, chladný. Nechápu ho, ani Sugu.

Ale jsou to zkrátka kluci, tudíž jim ani rozumět nedokážu, kor když se jedná přímo o někoho s takovou povahou, jako mají oni.

„Ano mami, už jdu." křikla jsem na mamku ze svého pokoje, přičemž jsem se pomalu zvedala z postele, na jejíž ploše jsem ležela. Bylo téměř sedm hodin večer.

Poměrně pomalu jsem se došourala až ke schodům, které jsem sešla dolů. Došla jsem do kuchyně, kde u kuchyňské linky stála žena, jenž mi dala život, tedy má mamka.

„Co jsi potřebovala?" otázala jsem se. Chtěla jsem znát důvod, proč mne volala. A jelikož jsem nikde neviděla žádné jídlo, ani že by ho právě připravovala, usoudila jsem, že k tomu, proč jsem tu, vede něhaký jiný důvod.

„Zlatíčko, jeden z mých nadřízených v práci nás dnes pozval na večeři k němu domů. Půjdeme tam obě, proto se jdi, prosím, převléct do něčeho slušného, protože to bude, jak tuším, večeře na vysoké úrovni, takže si nechceme udělat ostudu." vysvětlila mi mamka.

Snažila jsem se nedávat své zklamání najevo, i přesto, jak moc se mi nechtělo někam chodit, navíc k někomu, koho vůbec neznám.

Když jsme ještě bydlely s mamkou v Californii, také jsme tam chodily na večeře k jejím nadřízeným, dokonce jsme jich pár pořádaly i my. Nikdy mne to nebavilo.

Ty páni, se kterými jsme večeře podnikaly, jsem neznala. Neměla jsem tam, co dělat, jelikož se spolu bavili o práci a dalších čistě dospělých tématech.