Bad guy can love

18) Skvělá práce

Už uběhlo deset minut, co začala hodina, a náš pan učitel pořád nikde. Studenti měli mezitím, co v učebně nebyl přítomen žádný vyučující a ani žádná dospělá osoba, volnou zábavu, což znamená, že byla většina spolužáků mimo své místo, převážně vysedávali na cizích lavicích a povídali si.

Celou místnost naplňoval hluk vytvářen právě mými spolužáky. Sprosté nadávky a hloupé narážky. Tak jako na každou hodinu, jsem si na lavici položila potřebné pomůcky.

Chvíli už jsem i přemýšlela nad tím, jestli by nebyl dobrý nápad jít hledat našeho vyučujícího, ale když jsem si uvědomila, jaké by to mohlo mít důsledky a vliv na mé postavení ve třídě, které, přiznejme si, za nic nestojí, jako bych tu ani nebyla, nechtěla jsem riskovat a přišlo mi přeci jen lepší zůstat mlčky sedět v lavici a čekat.

Hluk stále neubíral na své intenzivitě, naopak žáci přestávali brát ohledy na to, že už je dávno hodina, a v naprostém klidu si povídali.

Najednou se prudce rozrazily dveře. Byl to opravdu šok, proto jsem sebou lehce cukla. Ve chvíli, kdy příchozí rázně zabouchl dveře za sebou, celá třída hned utichla. Všichni se okamžitě přemístili na své místo.

Konečně jsem měla možnost poznat mého učitele angličtiny.

Opravdu vysoký mladý muž, jehož husté odbarvené světlé kadeře mu lehce zasahovaly do čela, na kterém se leskly kapky potu, z čehož jsem mohla usoudit, že cestou sem běžel. Hnědé oči, z nichž vyzařoval jakýsi klid a uvolněnost, která z dotyčného přímo sálala.

Oblečen byl, narozdíl od většiny učitelského sboru, poměrně neformálně, dalo by se i říci, uvolněně. Jeho styl oblékání se moc nelišil od stylu pana Kim Seokjina, což je zcela pochopitelné, jelikož jsou oba viditelně stejného věku. Co jsem zatím viděla, patří mezi nejmladší kantory tohoto ústavu.

„Dobrý den, děcka." pozdravil, jakmile došel ke svému učitelskému stolu, kde následně položil část věcí, které si sebou přinesl, čímž byly především různé papíry, přičemž jsme si všichni sedli do lavic. On usedl za svůj stůl a snažil se trochu urovnat ten chaos na svém stole.

„Děcka, omlouvám se, ale ty vaše testy, které jsme posledně psali, tak nějak jsem je někde ztratil." zatvářil se trochu lítostně. Zvedl se ze židle.

„Každopádně, si teď napíšeme náhradní." oznámil nám, na což někteří studenti naštvaně danou situaci okomentovali.

„Nechte si ty kecy, stejně bysme si ho napsali znovu. A ta nová žákyně ho nepsala vůbec, takže buďte zticha." zvýšil hlas, přičemž tak uklidnil celou třídu a všichni utichli. Celé třídě rozdal papíry, včetně mne, a mohli jsme začít vyplňovat test.

Jelikož to byla angličtina, nebyl to pro mne žádný problém. Jako první jsem byla s testem hotová, tudíž jsem ho šla rovnou předat panu učiteli.

Seděl za svým stolem a veškerou svou pozornost věnoval papíru před ním. Nechtěla jsem ho z jeho práce rušit, proto jsem vyplněný test položila na volnou plochu jeho stolu.

„Ty jsi ta nová, viď?" promluvil, když jsme se otočila na odchod. Koukla jsem se za sebe, abych na něho viděla.

Kývla jsem na souhlas. On se mi díval do obličeje a skenoval mne pohledem.

Když si prohlédl mou tvář, lehce se usmál a poté si vzal do ruky můj test, přičemž jsem trochu znervózněla. Test si chvíli prohlížel.

Vzal si do ruky červenou propisku, která se používá k opravováni různých dokumentů, tedy spíš testů, a začal po mém testu něco psát.

„Skvělá práce." usmál se a natáhl ke mně ruku svírajíc můj, teď již opravený, test. Popsaný papír jsem od něho převzala a prohlédla si ho.

Musela jsem se pro sebe usmát, jelikož jsem měla celou práci bez chyby. Přesunula jsem pohled na něho a mohla si tak všimout, jak se na mne také usmívá.

„Děkuji." poděkovala jsem tiše a s testem v ruce jsem si šla sednout zpět na své místo.

Zbytek třídy pomalu dokončoval svou práci. Studenti odevzdávali vypracované testy na stůl. Když odevzdali všichni, pan profesor se dal do opravování, přičemž nám zadal práci, abysme po dobu opravování jen neseděli a nekoukali do prázdna, nebo zkrátka nic nedělali. Jakmile doopravil poslední test, vyzval někoho sedícího v blízké lavici, aby testy rozdal zbytku třídy.

Ochotná dívka se zvedla a s testy v rukou obcházela lavice. Rozdala testy a vrátila se na své místo, kde si, tak jako ostatní, mohla prohlédnout svou práci.

Zbytek hodiny jsme dělali samostatnou práci, tudíž bylo ve třídě poměrně ticho. Pan učitel pracoval na svém.

Po zazvonění školního zvonku se třída dala do pohybu. Studenti se rychle začali balit a svižným tempem opouštěli učebnu.

Ale předtím, než mohli opustit místnost, kde probíhala hodina, odevzdat opravený papír na stůl. Byla jsem skoro poslední, kdo byl ve třídě. Došla jsem ke stolu s papírem v ruce a chystala se ho položit.

„Ty jsi Janne Starshinová?" otázal se pan profesor a věnoval mi nevinný úsměv.

„Ano." koukla jsem se na něho a zvedla koutky do mírného úsměvu.

„Jsem Kim Namjoon." podal mi ruku na znamení toho, abych si s ním potřásla. Tak jsem učinila.

„Myslím, že s někým, kdo ovládá angličtinu tak dobře, jako ty, budou tyto hodiny zábava." usmál se o něco více a mně se tak naskytl pohled na jeho viditelné ďolíčky.

„No, nic. Nebudu tě zdržovat. Uvidíme se na další hodině." řekl a začal rovnat vše, co se nacházelo na jeho stole. Dala jsem si tašku na záda a rozešla se směrem k mé skříňce.

Cestou jsem potkala i tu upištěnou Henni. Viděla jsem, jak se točí okolo nějakého kluka.

Nechápu, co na ní vidí. Takových, jako je ona, jsme měli na mé bývalé škole taky značné množství.

Stále, ale nechápu, proč to dělají, proč se takto schazují a dolézají za kluky, kteří o ně stejně nestojí.

I když já bych o klucích měla raději pomlčet, s mými nulovými zkušenostmi.

Ale když se tak kouknu na tuhle Henni, nechápu, co na ní ten Jungkook vůbec viděl. I když ten kluk to taky nemá v pořádku. S ní chodí a dělá bůh ví co a mne ničí.

Když o něm přemýšlím, dost mne zajímá, proč mne chce večer vidět a obávám se, že to nebude kvůli tomu, že by mi chtěl děkovat za dobře vypracovaný úkol.

_ _ _ _

Ahoj. 🌼

~ Tak konečně po více jak týdnu jsem tu zpátky a se mnou i nová kapitola. 📚
~ Doufám, že se vám líbila, i když vím, že není o ničem.
~ 💬 ❤️

~ Omlouvám se, že jsem nic nevydávala, ale byla jsem v zahraničí a ani mne nic moc nenapadalo. 🌍

~ Jinak bych vám chtěla moc poděkovat, jelikož zbývá už jen málo a u mého prvního příběhu „I wish you were mine" dosáhneme 2k přečtení, čehož si neskutečně vážím. 🎊⭐️

Děkuji za podporu a lásku věnovanou tomuto a i ostatním příběhům. 🌸 Vážím si toho.

U další kapitoly. 👋🏼