Bad guy can love

26) Ale máme hodinu

„Počkej! Cože?!" nechápala Sonwu, když jsem jí dovyprávěla o tom všem, co se mi za poslední dva dny stalo. Byla z toho snad více v šoku, než já.

Což je zvláštní, když se jí to vlastně vůbec netýká.

„Takže tohle ti řekl? Vážně spolu chodíte?" zasypávala mne všelijakými možnými otázkami, shodou náhod se všechny točili okolo Jungkooka.

Když už mne ze všeho vyzpovídala, mohla jsem se znovu věnovat své předešlé činnosti, čímž byl výběr vhodných učebnic na následující hodiny. Vybrané učebnice jsem bezpečně uschovala do batohu, skříňku zamkla a následně na to jsem se otočila k Sonwu, na jejíž tváři stále přetrvával ten stejný nechápavý výraz.

Věnovala jsem jí úsměv a společně jsme se vydaly směrem ke schodům. Procházely jsme dlouhou studenty obsazenou chodbou. Hluk značící rozjetou zábavu mezi studenty. Během naší chůze se na nás hned několik studentů dívalo. Hádám, že se otáčeli za mnou.

„Jo a co má být? Tak s ním chodím." odpověděla jsem ji na její předtím pronesená slova. Nedocházelo mi totiž, proč tak vyšiluje.

„No, první divné na tom je, že začal chodit s někým, jako jsi ty. To neber, jako urážku, ale on se lidem s podobným chováním skoro vyhýbá. On má rád ty uvolněné holky a levné zbožíčko. A ta druhá zvláštnost je ta, že ti řekl, že počká, až budeš připravená. On většinou s tou holkou ani chodit nezačíná, jednou se s ní vyspí a potom konec. Možná za ním ty holky ještě párkrát přilezou, ale on je většinou pošle někam." dokončila svůj monolog. Nic jsem jí na to neříkala, jen jsem chápavě pokývala hlavou.

Vyšly jsme schody do vyššího patra, kde jsme se musely rozdělit, protože jsme měly každá třídu jinde.

Rychle jsem zašla do té své a můj pohled hned spadl na jistou osobu. Seděl na svém obvyklém místě. Veškerou svou pozornost věnoval svému telefonu, do jehož displeje koukal.

Chvíli jsem stála u dveří a koukala na něho. Tmavé hnědé vlasy mu lehce spadaly do tváře. Světlo vycházející z obrazovky mobilu mu slabě osvěcelo jeho obličej. Je tak pěkný.

Z mého zírání na jeho osobu mne vytrhl, až on.

„Janne, nekoukej na mne a pojď sem ke mně." usmál se a strčil si telefon do zadní kapsy u kalhot.

Mírně jsem zavrtěla hlavou a rozešla se za ním, jak mi řekl. Opatrně jsem se posadila na vedlejší židli. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem jen nervózně koukala na desku stolu před sebou.

„Nebuď přeci tak nervózní, zlato, uvolni se trochu." šeptl blízko mého ucha a svými měkkými rty se lehce otřel o můj ušní lalůček. Ztěžka jsem vydechla přebytečný vzduch z plic. Koutkem oka jsem si všimla, jak se pro sebe usmál.

Netrvalo to dlouho a do třídy vešla naše paní učitelka, na jejíž tváři visel milý úsměv. Všichni se zvedli namísto pozdravu, přičemž jsem chtěla také, ale to by mi v tom nesměla bránit ruka, která mne hned při mém pokusu zvednout se stáhla zase dolů na židli.

„Co děláš?" vyhrkla jsem udiveně, jelikož jsem nechápala, proč to udělal.

„Nestoupej si, stejně se sem nikdy nekouká." vysvětlil mi a lehkovážně mávnul rukou. Jen jsem na něho zaraženě koukala, ale stejně jsem jeho slova poslechla.

Nakonec měl pravdu, nekoukala se tím směrem. Spíše se zaměřila na místo, kde jsem původně seděla já a poté, když si uvědomila, že tam nesedím, rohlédla se po třídě.

„Slečna Starshin dneska chybí?" otázala se celé třídy, přičemž nikdo nejevil žádnou snahu odpovědět.

„Tady jsem." zvedla jsem ruku, aby mne lépe našla. Chvíli pátrala po místnosti, odkud se ozývám, ale nakonec si mne všimla. Když si všimla kde, nebo spíše vedle koho, sedím, trochu se až zděsila. Mírně vykulila oči a oba si nás sjela pohledem.

Kolik lidí to dneska ještě překvapí?

„D-dobře." nasadila opět svůj úsměv a začala se věnovat hodině. Přešla k tabuli a na ní psala při svém výkladu zápis. Někdy jsem se během této hodiny nenápadně koukla na svého souseda. Jungkook nedával absolutně pozor při této hodině.

Vůbec nejevil žádnou snahu aspoň poslouchat. Buď se nepřítomně koukal z okna ven, nebo byl tajně na telefonu. Zkrátka ve svém vlastním světě.

Když ho to zřejmě přestalo bavit, prohlížel si mne, mezitím co jsem opisovala z tabule. Všimla jsem si, jak se na mne s úsměvem na tváři kouká.

„Myslíš si, že nevím o tom, jak na mne furt koukáš?" pošeptal mi pobaveně do ucha.
Jen jsem na něho nechápavě koukala. „Jsi tak roztomilá, když děláš hloupou." usmál se a přesunul svou pozornost zpět k oknu, díky kterému předtím pozoroval svět za ním.

Třídou se konečně rozeznělo hlasité zvonění školního zvonku oznamujíc konec této hodiny. Tak jako všichni jsem si schovala vše, co jsem o hodině měla na lavici zpět do batohu. Čekala nás hodina tělocviku.

Šla jsem ke své skříňce za účelem vzít si z ní svůj úbor na zmiňovaný předmět. Zavírala jsem svou skříňku a chystala se jít do šaten, když v tu mne někdo chytl za ruku a stáhl někam za roh chodby. Byl to Suga.

„C-co děláš?" vyhrkla jsem trochu vyděšeně, čemuž se trochu uchechtl.

„Jungkook řekl, ať tě přivedu." pokrčil rameny a chystal se mne chytit za ruku, avšak já mu hned uhnula.

„Ale máme hodinu." namítala jsem. Doufala jsem, že mi dá pokoj, což ovšem opět nedal.

„Promiň, kočko, ale tobě dneska odpadá." pronesl hrubě a bez váhání si mne přehodil přes rameno. Začla jsem sebou škubat a pěstmi jsem ho mlátila do zad, čemuž se jen zasmál a rozešel se k venkovnímu východu ze školy.

Po chvíli mne pokoušet se o útěk přestalo bavit, tak jsem se jen nechala nést, jako pytel brambor, neznámo kam.

Suga zastavil a shodil mne ze svých ramen, přičemž jsem málem spadla na zem. Postavila jsem se na nohy a rozhlédla se, kde to vlastně jsme. Byli jsme kousek od školy u nějaké zdi. U zmíněné zdi již postávalo pár chlapců, jako Jimin a Taehyung. Nechyběl ani Jungkook.
Hned, jak si mne všiml se ke mně rozešel.

„Co tady dělám?" vyhrkla jsem naštvaně a věnovala mu svůj rozzuřený obličej, nacož se jen drze usmál.

„Přece by ses nechtěla potit na nějakém školním hřišti, když tu můžeš být s námi." usmál se směrem ke klukům stojícím opodál. S povzdychem jsem přešla k té zdi, která tam stála, a pokusila se na ní vyhoupnout, což se mi však nepodařilo.

„Počkej." zasmál se svým hrubým hlasem a vysadil mne na zmiňovanou zeď.

Měla jsem na něho trochu vztek, protože kvůli němu nebudu na hodině, ale zároveň jsem nebyla v pozici, kdy bych si mohla vyskakovat. Ať už na něho, tak na kohokoliv ze zbylých kluků.

_ _ _ _

Ahoj,

Přináším jednu lehce nudnou kapitolu.
Jinak přeji dobré, dejme tomu, ráno. ⛅️

Hezký zbytek dne. ☀️