Bad guy can love

2) Ahoj, moje nová třído

Chvíli jsem se dívala na svůj odraz v zrcadle, pak jsem se podívala na hodinky.

Sakra, sakra, sakra! Mám jen tři minuty do začátku hodiny a já ani nevím, kam mám jít! vyšilovala jsem vduchu.

Bleskově jsem vylétla z holčičích záchodů na chodbu a hledala jsem na dveřích tříd nápis „U9".

Naštěstí to byla první učebna na té „mapě", navíc to je jediná třída, kterou jsem si pamatovala. Jo, mám to! radovala jsem se, když jsem ji konečně našla.

Rychle jsem vešla dovnitř, stihla jsem to dokonce ještě před zvoněním. Třída byla už plná studentů.
No není se čemu divit, když je skoro hodina, že?

Jediné volné místo bylo v první lavici, to mi připomnělo mojí starou školu v Americe, tam bylo také vždy volné místo jen v prvních řadách. Povzdechla jsem si a posadila se na tu židli.

Najednou se rozletěly dveře, v nich stál zřejmě můj nový učitel. V rukou držel učebnice, které budou asi pro mě. Došel ke svému stolu, rozhlédl se po třídě, vypadalo to, jako by snad na něco čekal.

Podívala jsem se za sebe a všimla si, že všichni stojí, jediná já ne. Rychle jsem se zvedla a se sklopenou hlavou jsem čekala, co se bude dít.

„Konečně. Tak posaďte se." zabručel učitel. Všichni jsme si sedli. Učitel se podíval po třídě a pak do papírů, které si přinesl sebou.

„Dneska by k vám měla přibýt jedna nová studentka z Ameriky, kde je?" pořád byl očima v papírech.

Jako vážně?! To jsem tak přehlédnutelná? Jsem jediná na téhle škole, ne snad v celém městě, která není korejka nebo celkově asiatka a on mě nemůže najít!?

„Ta-tady." potichu jsem zakoktala. On odtrhl pohled od papírů a hledal po třídě odkud šlo to tiché koktání, tedy já.

„Tak pojď sem k tabuli a představ se nám." koukal na mě neutrálním výrazem.
N-ne, to je dobrý. Stejně nikoho nezajímá, kdo jsem. Můžu zůstat tady nebo jít radši domů? Asi ne.

Nadechla jsem se a s výdechem jsem se zvedla, došla jsem k tabuli a se sklopenou hlavou jsem začala potichu mluvit

„D-dobrý den, já jsem Janne Starshin a přistěhovala jsem se z Ameriky." pořád jsem věnovala svůj zrak podlaze.

„No to jsme fakt nepoznali." řekl někdo v zadní lavici, přičemž se tomu ostatní začali smát.
Už jsem jen čekala, až po mně někdo hodí třeba knížku nebo židli.

„Dobře, tak se posaď." řekl přísně učitel. Posadila jsem se zpět na své místo a zvedla zrak na tabuli, na kterou právě začal psát. I přes jeho výklad jsem slyšela šeptání v zadních lavicích. Učitel vykládal o něčem, co se týkalo fyziky.

Rozdal nám oboustranné pracovní listy. Když zazvonilo na znamení toho, že hodina skončila, všichni se začali zvedat a balili si věci.

„HODINA JEŠTĚ NESKONČILA! Já určuju, kdy skončí!" zařval učitel tak nahlas, až jsem se lekla a nadskočila skoro až ke stropu. Třída otráveně zabučela a všichni si sedli na svá místa.

„Na zítra dodělejte celý ten list." trochu se zklidnil, ale i tak bylo podle jeho tónu hlasu poznat, že je naštvaný.

„No to si dělá srandu!" ozval se někdo v zadu. Učitel to však zcela ignoroval.

„Tak, teď už můžete jít." šel k tabuli a začal ji mazat. Všichni už opustili třídu, až na mě. Chtěla jsem jít ze třídy pryč, když vtom