Bad guy can love

22) Ber to jako poděkování

Nervózně jsem zamrkala a rychle odvrátila pohled jinam. Koutkem oka jsem si všimla, jak se pro sebe usmál.

Bylo to takové zvláštní vidět ho se usmívat jednou bez toho, aby to bylo škodolibé nebo nějakým způsobem zlomyslné.

S pomocí obvazu a náplastí jsem mu odvázala a zalepila pár modřin a jiných zranění. Na ret jsem mu dala navlhčený kapesník s tím, aby si ho tam držel.

Lékárničku jsem šla vrátit zpět na její původní místo, čímž byla polička v kuchyni. Když jsem tam byla, nalila jsem si do skleničky vodu, přičemž jsem mu nalila také.

Se skleničkami jsem se vrátila zpět do obýváku. Obě jsem položila na konferenční stůl před něho. Nechápavě se na mne kouknul.

„To je pro tebe. Napij se." pobídla jsem ho. Chvíli na mne nechápavě koukal, ale nakonec se stejně napil.

„Proč jsi to udělala?" zeptal se po chvíli ticha, které mezi námi panovalo. Podívala jsem se na něho stejně nechápavě, jako on předtím.

„Proč jsi mi pomohla, když víš, jak se k tobě chovám?" položil další otázku. Trochu jsem znervózněla. Co mu mám odpovědět? Mám mu říct, že mi ho bylo líto?

„No, zachránil si mě, kdybys tam nepřišel, nevím, co by mi ten kluk udělal. Navíc jsem ti prostě musela pomoct." vysvětlila jsem, nacož jen chápavě kýval hlavou. Sklopil pohled a koukal se na své ruce, které měl složené v klíně.  Jen jsem na něho beze slov koukala.

„Promiň." řekl po chvíli, co jsme oba mlčeli.

„Promiň, jak se k tobě chovám, nebo jsem se choval. Někdy se prostě neovládnu." dodal a zvedl pohled směrem ke mně. Nepřítomně se na mne zadíval.

„Víš, proč jsi se mě vlastně zastál?" dostala jsem ze sebe, když jsem konečně našla odvahu se zeptat na důvod jeho chování. Zatvářil se přemýšlivě a na chvíli se zcela zastavil v pohybu. Zřejmě přemýšlel, co mi má odpovědět.

„Udělám něco, ale slib mi, že budeš v klidu." sundal si pryč kapesník, kterým chladil rty. Nechápala jsem, co má v úmyslu. Došlo mi to, až ve chvíli, kdy se ke mně začal přibližovat.

Trochu jsem zpanikařila, o kousek jsem si poposedla od něho. To ho však nezastavilo. Po kolenou se ke mně začal pošoupávat. Srdce se mi prudce rozbušilo.

„A-ale co ten ret? Vždyť jsis ho prokousl." vymlouvala jsem se a trochu doufala, že se zastaví. Ale on nikdy nedělá to, co se mu řekne.

„Ta bolest mi za to stojí." položil mi své ruce na ramena a jemně do nich zatlačil, čímž mne dostal do lehu.

Poté si ruce položil okolo mé hlavy a opřel se o ně. Sedl si na mne obkročmo a tvář přiblížil, až k té mé. Byl tak blízko. Naše rty dělilo jen pár milimetrů.

Cítila jsem jeho horký dech na rtech. Trochu vystrašeně jsem se mu koukala do očí. Uvnitř mne jsem hrozně vyšilovala. Co dělá? Nikdy jsem tohle nezažila. Své rty si lehce olízl a jemně se nimi otřel o ty mé.

„Ber to jako poděkování." řekl těsně před tím, než znovu přitiskl rty na ty mé.

Nejdřív to vypadalo, jako by se nechystal pokračovat v nějakém pohybu, ale po chvíli jimi začal pomalu pohybovat. Jelikož tohle byl vlastně můj první polibek v životě, nevěděla jsem, co dělat.

Zkusila jsem jimi pohybovat stejně, jako to dělal on. Nakonec jsem je nechala pootevřené, čehož hned využil a vklouzl mi do úst jazykem.

Zavřela jsem oči a jednu ruku jsem zapletla do jeho tmavých vlasů. Opravdu byly tak jemné, jako jsem si vždy myslela. Bylo to tak příjemné.

Nevěřila jsem tomu, že je to vůbec on, protože byl opravdu jemný a pomalý. Po chvíli se odtáhl a podíval se mi do očí, které jsem hned po tom, co se odtáhl otevřela.

Poté pohledem sjel na můj krk, kde jsem měla viditelnou značku od toho hnědovlasého agresora. Trochu se zamračil. Zřejmě se mu nelíbila.

I když, komu by se líbila?

„Co se děje?" optala jsem se ho. Jeho výraz se z naštvaného, ani ne, mračení změnil na lišácký a svůdný úsměv.

„Nic, jen si tě označkuju." ušklíbl se a hned na to se rty přisál na můj krk. Ani nevím proč, ale nebránila jsem se tomu. Vlastně to bylo celkem příjemné. Bylo to, jako by rty ladně tančil po mém krku. Tak jemně se mnou ještě nikdy nezacházel.

Svou ruku jsem nechala zapletenou v jeho jemných vlasech. Parkrát jsem mu je prohrábla. Obdarovával můj krk polibky, po chvíli ho to však přestalo bavit a začal být trochu hrubější. Kůžičku mi lehce sál, někdy u toho použil i zuby a slabě mě do krku kousl. Už jsem nebyla tak nervózní a vystrašená.

I přesto, že vlastně dělal to samé, co ten kluk ve škole, tohle bylo jiné. Bylo to příjemné a choval se citlivě. Navíc teď to byl on.

Jak se to všechno vůbec stalo?

Odtáhl se a se spokojeným úšklebkem si prohlížel svou, zřejmě, vydařenou práci na mém krku. Vyhoupl se zpět do sedu a prohlédl si mne. Skousl si spodní ret.

Nechápu, že ho to nebolí. Já bych skučela bolestí. I když pochybuji, že tenhle kluk ví, co bolest je.

„Promiň Janne, ale už budu muset. Ještě se ti ozvu." věnoval mi polibek na tvář a slezl ze mne. Zvedl se z pohovky a odešel do předsíně, kde měl své boty. Šla jsem hned za ním. Když jsem došla do předsíně za ním, měl nazuté boty a chystal se odejít.

Naposledy se na mne otočil a věnoval mi milý úsměv. Jeho úsměv byl tak krásný.

I když to bude znít zvláštně, přesto, jak se ke mně choval, hezčí úsměv jsem snad ještě neviděla.

Než jsem se stihla nadát, byl už pryč. Chvíli jsem jen tak tupě hleděla na dveře, kde ještě před pár minutami stál.

Když jsem se vzpamatovala, rozešla jsem se k sobě do pokoje. Hned jsem spadla do zatím nevyhřáté postele a měla chuť tam zůstat navždy. Stále jsem nechápala, co se před necelou půl hodinou stalo.

Tak si to ujasníme, po mém příchodu na novou školu mne jaksi šikanoval. Dělal mi naschváli, choval se ke mně jako k služce.

Dvakrát mi zachránil mou nevinnost, jednou před jeho kamarádem a podruhé před klukem, kvůli kterému se dokonce nechal zbít. A teď mi ukradl můj první polibek.

No, je tohle normální?

Nejhorší na tom asi je, že jsem se nebránila, ale když to tak vezmu, nic hrozného se asi nestalo.

Jen je to celé zcela proti každému pravidlu sebezáchovy a dívčí soudnosti. Ale to nic není. Jen jsem zvědavá, jestli si se mnou jen nezahrává a co má ten kluk vlastně v plánu.

Mou hlavou poletovala spousta myšlenek týkajících se témata Jeon Jungkook.

Cítila jsem se trochu provinile, ale i tak jsem v hlouby duše věděla, že se mi ten pocit, který ve mně vyvolával, líbil.

_ _ _ _

~ Tak jsem tu s další kapitolou, kterou jsem vám slíbila. 📚 Snad u vás měla úspěch. 💕

~ Já osobně jsem s ní poměrně spokojená, ale nevím. Moc mi psaní těchto scén nejde.

~ Jinak mám v plánu se trochu víc odvázat v dalších kapitolách, ale to si budete muset počkat. 🔥
~ Jestli mne chytne psací nálada, vydám nějakou zajímavou kapitolu ještě dnes, ale moc bych v to nedoufala.

🌸 Hezký zbytek dne. ☀️

U další kapitoly. 👋🏼 See you soon.