Bad guy can love

9) Jste v pořádku?

S lehkým pocitem strachu jsem se vydala do třídy, kde měla proběhnout následující hodina. Procházela jsem rušnou chodbou, až jsem došla ke své třídě.

Jakmile jsem vešla do třídy, můj pohled hned hledal tmavovlasého chlapce se stejně tak tmavýma očima, ve kterých už jsem zahlédla spoustu pocitů, většina z nich byla pro mne zcela nečitelná nebo doposud neznámá. Stejně, jako ten, kterému zmiňované oči náležely. Jungkook.

Můj zrak si ho našel bez problému a téměř okamžitě. Seděl na židli a houpal se na ní.

Nechápu, jak to dokázal, když byla celá škola vybavena protihoupacími židlemi, ale to zřejmě není jediné, co nechápu, co se tedy jeho samého týče. Ale to mi bohužel asi nikdo nevysvětlí.

„Už na tebe čekám." pronesl přes celou třídu, na čež se na mne všichni otočili.

„Máš tady místečko." poklepal na židli vedle sebe a zlomyslně se ušklíbl. Téměř každý koukal v tuto chvíli na mne.

Chlapci se tvářili zcela nezaujatě a dívky mne propalovaly pohledem. Jestli to bylo kvůli tomu s kým budu teď sedět, klidně bych se s nimi hned vyměnila nebo tady rovnou ani vůbec nebyla.

Neměla jsem jinou možnost, než si poslušně na již zmíněnou židli sednout. Jen jsem tam tak v tichosti seděla a čekala, až hodina, která ještě ani nezačala, skončí.

„Copak, těšíš se na tuhle hodinu?" zašeptal mi do ucha. Jeho tón hlasu byl tak tajemný a hrubý.

Nad jeho horkým dechem dopadajíc na můj krk mi naskočila husí kůže. Trochu jsem sebou cukla.

„Hádám, že sis zjistila, co bude teď za hodinu, že?" podle tónu jeho hlasu jsem poznala, jak se na konci věty usmál.

Jen jsem v tichosti bez jediného slova seděla a koukala jsem nepřítomně na tabuli přede mnou.

Tak jsem měla v plánu přežít i celou tuto následující hodinu, nebo nejlépe celý zbytek roku.

„Už se moc těším na tuhle hodinu." znovu zašeptal provokativně blízko mého ucha.

Nemůžu ani zpochybňovat, že se dobře bavil. Bylo to zcela zřejmé.

Po chvíli do třídy konečně vešla dospělá osoba. Byla to postarší žena. Měla brýle a typický sestřih vlasů, který nosí ženy v podobném věku, jako ona. Podle oblečení, které měla na sobě, se zřejmě, jako téměř každý postarší kantor, snažila držet krok s módou a držet se trendů.

Tahle paní nás bude učit tuhle hodinu? Tenhle předmět? Nejsem ve špatné učebně?

I když bych se měla radovat, že sem nepřišel nějaký úchylný starý pán. To už bych nezvládla.

„Tak začneme." ani se neusmála a šla rovnou k tabuli, na kterou začala hned psát. Ničemu z toho, co bylo na tabuli jsem nerozuměla. Možná také protože to byly výrazy v korejštině, se kterými se v učebnici gramatiky běžně nesetkáte.

Teda aspoň já jsem před stěhováním sem nestudovala sexuální učebnice v korejštině.

Třídou se linul tlumený chlapecký smích a co jsem mohla zaslechnout tak i oplzlé a nevhodné komentáře.

Kluci jsou zkrátka všude stejní.

To mi ale zdaleka tolik nevadilo, jako to, když se na mém kolenu najednou objevila něčí ruka, která postupně mířila výš po mém stehně.

Tak je jasné čí ta ruka byla. Ještě k tomu, když víte, s kým jsem seděla.

Trochu jsem sebou cukla. Nebylo to něco, co bych zrovna teď potřebovala, když jsem se snažila pochopit výklad učitelky. Rozptyloval mne tak. Proto jsem chtěla jeho ruku odstrčit. Neúspěšně ovšem, jak taky jinak, když se jednalo o něho.

Mohla jsem si všimnout, jak se usmál.
„C-co děláš?" vyhrkla jsem šeptem trochu roztřeseně.

„Nedělej, že se ti to nelíbí, baby." zašeptal nenápadně, aby nás učitelka neslyšela. Ruku stále nechal položenou na mém stehně a pomalu postupoval i výš.

„N-nech toho." znovu jsem se pokusila odstrčit jeho ruku. Opět stejný výsledek. Málem jsem vyjekla, když svou ruku přemístil pod mou sukni na vnitřní stranu mého stehna a zmáčknul ho hrubě.

Byla jsem z něho rozrušená, vůbec jsem se nedokázala soustředit na tabuli. Nezmohla jsem se na nic, než jen ztuhle sedět a zadržovat bolestné kňučení, které se i přesto dralo na povrch.

Celou dobu se usmíval, jak jsem si stihla všimnout. Provokatér. Najednou mi stehno zmáčkl o něco silněji, což jsem už nevydržela a vyjekla jsem nad bolestí, kterou mi způsobil.

„Slečno? Jste v pořádku?" otočila se na mne učitelka s přísným výrazem v tváři.

Tak teď to asi vypadá, že se žáci uspokojují při vyučování.

Né žáci.

Já.

Až na to, že pro mne je tahle hodina jedno velké utrpení.

„A-ano." zakoktala jsem se. Nervózně jsem se usmála, což bylo zřejmě to jediné, co jsem v tuhle chvíli mohla udělat.

„Opravdu? Jste celá udýchaná a rudá." nechápavě na mne hleděla.

„Jděte se uklidnit na toalety." nakázala mi.
Rychle jsem se zvedla a bleskurychle jsem se vytratila ze třídy na dívčí toalety, kde jsem si trochu opláchla obličej.

Rukami jsem se opřela o umyvadlo nacházející se zde a hleděla jsem na svůj vyděšený a zmatený výraz v obličeji.

Takto jsem tam strávila nějakou chvíli. Stále mi tlouklo srdce rychleji, než by mělo. Zároveň jsem si ale užívala to příjemné ticho, které na chodbě i zde panovalo, když byla ještě hodina.

Se sklopenou hlavou jsem koukala do umyvadla a sledovala jsem klidné kapání kapek z vodovodního kohoutku.

Když nad tím přemýšlím, tak jsem vlastně i ráda sama. Sama sebe totiž nikdy nemůžu tak překvapit nebo zaskočit.

„Co tak sama?" ozvalo se za mnou. Podle hlasu, který jsem ještě neznala, to byl kluk. Jeho tón hlasu byl velmi hrubý a hluboký.

Lekla jsem a tak moc, až jsem nadskočila. Hned jsem se podívala před sebe do zrcadla, kde se mi naskytl pohled na odraz osoby, která se zde objevila.

Stál tam opřený o dlažděnou zeď toalet s rucema v kapsách a zákeřným úšklebkem na tváři.

Ano, byl to kluk. Byl vyššího vzrůstu. Jeho oči byly téměr stejně černé, jako ty Jungkookovy. Vlasy měl tmavé, sice ne jako uhel černé, ale i přesto dost tmavé. Byl oblečen celý v černém.
Již na pohled vypadal dost zle a nepříjemně. Stejně jako Jungkook.

Po chvíli mi došlo, že je to jeden z Jungkookovy party. Jeden z kluků, kteří ho doprovází.

Nechtěla jsem se otočit, proto jsem na něho koukala jen skrz odraz v zrcadle.

Vůbec jsem netušila, co tady dělá nebo co mi chce. Jen jsem ho vyděšeně sledovala v zrcadle. Ani jsem se nehnula.

_ _ _ _

Přeji hezký zbytek dne. 🌈