Bad guy can love

45) Nestyď se za mou lásku

Jelikož už pár dní město podléhalo podzimu a jeho teplotám, přičemž nás toto období pomalu opouštělo a nabízelo svou vládnoucí korunu a moc zimě, venku foukal poměrně silný a dosti chladný vítr, proti jemuž nepomáhala téměř ani podzimní bunda.

Abysme si rozuměli, bylo období mezi podzimem a zimou.

Poněvadž jsem ráno podcenila venkovní teplotu, vyrazila jsem dost nalehko. Tudíž jsem byla opravdu ráda, když jsme se už blížili ke škole, protože školní budovu jsem shledávala jako nejlepší zdroj tepla.

Jungkook si na počasí nijak nestěžoval.

Ale to by nebyl Jungkook, kdyby si na něco stěžoval. On si nikdy na nic nestěžuje, ani nikoho nelituje. Jen, když se mu něco nelíbí, tak většinou nadává.

Kook nemá potřebu moc mluvit. Má dost znalostí a ví toho hodně, ale není upovídaný, což z něho dělá o to záhadnější a nekomunikující osobu, avšak i inteligentního jedince, jenž nemluví často, ale když už ano, tak nevykládá zbytečné nesmysly.

Někdy bych si přála mít jeho hrdost a sebevědomí. Obdivuji, jak se dokáže chovat chladně a neprojevuje své vnitřní pocity a strach, který určitě někde má, věřím tomu.

Je opravdu arogantní, ale za to k němu lidé okolo chovají neskutečný respekt, což mu závidím.

Dost mne však překvapilo, jak se choval před mou matkou. Byl tak, mohla bych říci i, milý. Bez problému s ní hovořil. Choval se slušně, i když se moc neusmíval a nenamluvil toho více, než normálně.

Nejsem si jistá, zda-li to však nebyla jen hloupá přetvářka, aby neudělal dobrý dojem, ale to už je jen má domněnka.

Před školou klasicky postávaly jisté známé skupinky studentů, jenž zřejmě neradi trávili svůj zbývající čas před začátkem vyučování ve třídě či celkově školní budově.

Jelikož mi byla dost zima mířila jsem rovnou ke vstupu do areálu školy. Koutkem oka jsem zahlédla i pro mne známé chlapce, stojící v kruhu kousek od hlavního vchodu.

Ignorovala jsem je a šla rovnou dovnitř.

„Ahoj Jayjay." pozdravil mne jemný hlas, patřící Jiminovi. Otočila jsem se směrem, odkud na mne hnědovlásek volal, a nejistě mu zamávala namísto slov, jenž bych zřejmě beztak před takovým množstvím přihlížejících nevyslovila.

Stydím se je zdravit, když stojím hned před nimi, natož to křičet přes celý venkovní areál, ještě před všemi, kteří zde postávají.

Jungkook se mezitím ode mne odpojil a mířil směrem k nim, ke skupince chlapců postávajících nedaleko, což jsem mu ani v nejmenším neměla za zlé, poněvadž jsem mu nemohla nařizovat, aby všude chodil se mnou.

Za prvé na to nemám odvahu a za druhé mi je to naopak nepříjemné, jelikož na něho všichni vždycky koukají a tím pádem koukají i na mne.

Vyšla jsem pár schodů a po překročení dveřního práhu jsem se ocitla ve vestibulu školy, kterým jsem bez problémů prošla.

Celým prostorem se neslo příjemné teplo, jenž jsem výtala s otevřenou náručí.

Lehce jsem sebou škubla, když jsem ucítila něčí ruku na mém boku. Zastavila jsem se v chůzi. Hned jsem hlavu otočila dozadu, abych zjistila, komu zmiňovaná ruka náleží.