Došli společně až k nám, přičemž Jungkook nikomu z nás nevěnoval ani pohled, na což Jimin s Yoongim zareagovali posměšným úšklebkem, jenž značil pobavení.
Tae s Kookem stáli necelý metr od nás s tím, že Jungkook postával čelem k nám zbylým, mně, Yoongimu a Jiminovi, přičemž před ním byl Taehyung, avšak, i přes jeho osobu stojící v jeho zorném poli, na nás jistě mohl dobře vidět, kdyby směrem k nám koukal.
Kook si nějakou tu dobu povídal s Taehyungem a nás zcela ignorovali. Snažila jsem se jeho přítomnost nevnímat, což se mi dařilo, dokud můj sluch nezaznamenal část jejich rozhovoru.
„A kde je vlastně ona?" vyzvídal hnědovlasý Taehyung. Nenápadně jsem pootočila hlavou, abych viděla jeho reakci.
„Co by tady dělala?" zamrmlal nevrle Kook.
„Tak je to tvoje holka, ne?" pokračoval Taehyung ve svém výslechu, na což už se mu dostalo ostřejší reakce ze strany tázaného.
„Taehyungu, nevrtej se v tom pořád, prostě jsem jí tu nechtěl, stačí ti to?" vyjel po něm brunet. Taehyung zvedl ruce v obraném gestu, aby svého kamaráda trochu zklidnil.
Jungkook, stojící čelem ke mně a zbylým členům naší skupinky, si s povzdychem prohrábl své tmavé vlasy, jenž byly vyjímečně bez přítomnosti vloček, jelikož zrovna nesněžilo, což bylo štěstí, jinak by možná ohňostroj nemohl být.
„Ty máš taky náladu zas." komentoval Tae, když se Kook zcela zklidnil a nemohl po něm už více štěkat.
„Za chvíli to začne." zaradoval se Jimin, který se nacházel přímo přede mnou. Jen jsem ze sebe vydala souhlasné zamručení, aby věděl, že jsem jeho slova slyšela, a dál jsem to nekomentovala.
Parkem se najednou rozezněla jakási hudba, jenž měla sloužit jako vhodný doplněk k pirotechnickým hrátkám vítajícím nový rok. Hudba hrála opravdu nahlas, dokonce dost na to, abych zvládla neslyšet něčí hlas či fyzický přesun z místa.
Netrvalo dlouho a k nebi mířila první petarda, první a nejrychlejší objekt schovávající třpit. První měla tu nejdůležitější roli, nebo alespoň jednu z nejvíce podstatnýcb úloh a to otevřít velkolepou světelnou show. Vyvolat v očích přihlížejících a všech diváků ten první a pokud možno nejlepší dojem, jenž uchvátí lidské oko a zaujme osobu ladností, se kterou k nebi stoupá.
Po první přišla druhá, třetí a nakonec i čtvrtá pirotechnická návnada zraku. Na nebi tančily barvy i světla. Ohňostroj se choval na černé obloze jako by tam byl běžně každý den. Kombinace všelijakých veselých barev a tvarů plně zaujímala mou pozornost.
Hudba měnila svou sktrukturu rytmu z rychlé na pomalejší, aby lépe ladila k chování barev na černém plátně, nebo-li obloze.
„To je nádhera." zaslechla jsem hudbou tlumený komentář z úst mého kamaráda. Pohledem jsem se na chvilku vrátila zpět na zem. Koukla jsem se na místo, kde ještě před začátkem ohňostroje stál Jungkook, avšak teď jsem ho tam neviděla.
On odešel?
Koutkem oka jsem si všimla černé siluety postavy za mými zády. Trochu jsem se divila tomu, že se přemístil za mne, když místo, na kterém stál původně, nebylo špatné na koukání vzhůru k nebi.
Po chvilce jsem si uvědomila, že stojí přímo za mnou. Vzdálenost, která nás dělila, byla ani ne půl metru. Neměla jsem odvahu se otáčet úplně, jelikož jsem nechtěla, aby si všiml toho, že na něho zírám.
Zrak jsem opět upoutala nad sebe. Snažila jsem se nevnímat jeho přítomnost s tím, jak blízko stál, ale začínal mne tím postupně znervózňovat. Nemusela jsem se ani ohlížet za sebe, abych zaregistrovala to, že se zase o něco přiblížil ke mně.
ČTEŠ
Bad guy can love
Fanfiction„Proč mi to děláš?" „Proč? Protože mě to baví." Život není korejské drama. #1 jungkook #1 minyoongi