Bad guy can love

32) Neboj, nic zkoušet nebudu

Lehce mne do krku kousal, ale jen tak, aby to moc nebolelo. Po každém hrubším kousnutí do kůže mého krčku se mu dostalo tiché bolestné syknutí smíchané s nepatrným vzdychnutím.

Najednou se odtáhl. I přesto, že jsem těmto aktům nikdy nefandila, jsem se na něho se smutným zakňučením otočila. Na tváři mu visel drzý, ale přesto nehorázně přitažlivý, úsměv.

„Víš o tom, že jsme tady sami? Co toho využít?" prohodil svůdně. Pomalu mne s rukami na mých bocích dovedl ke zdi, na jejíž studené dlaždičky mne natlačil. Měla jsem z toho strach. Bála jsem se toho všeho, ale někde v hlouby duše jsem si přála už konečně zažít ten pocit slasti, který u toho všichni slibují.

Srdce mi splašeně tlouklo. Dech se mi neuvěřitelně zrychlil. Myslím, že obavy na mne byly znát okamžitě. On si jich všiml, za což jsem byla ráda.

„Jestli ještě nejsi připravená, nemusíme to udělat. Vím, že to může být děsivé, ale já bych ti nikdy neublížil." uklidnil mne a jednou rukou opustil můj pas, přičemž mi s její pomocí zastrčil neposlušný pramínek vlasů za ucho. Jeho slova mne celkem překvapila.

„N-ne. Chci to, j-jen se prostě bojím." přiznala jsem a sklopila pohled do země. Bylo mi trapné o tom mluvit. Všimla jsem si, jak se usmál. Uchopil mou bradu mezi palcem a ukazováčkem, s čímž ji zvedl, abych mu mohla koukat do tváře.

„Chci, aby tvé poprvé bylo tím nejlepším, takže si ještě počkám. Nechci, aby se to stalo na nějakých špinavých záchodech ve škole." s těmito slovy mi věnoval motýlí polibek do vlasů. Odstoupil ode mne a přešel ke kýbli s vodou, ke kterému se hned na to sehl.

„Co děláš?" nechápala jsem, když si klekl na zem.

„Pomůžu ti, ať stihneme ještě někam zajít. Určitě máš hlad." usmál se a, než jsem stihla cokoliv namítnout, začal vytírat podlahu. Udiveně jsem na něho koukala. Jen jsem ho beze slova sledovala.

Jelikož byl rychlý, za chvíli měl vytřeno. Hodil špinavý hadr zpět do kýble a zvedl se do stoje. Došel k umyvadlu a rychle si opláchl ruce, jelikož mu při styku s hadrem na rukou určitě zůstal nepříjemný zápach. Umytou rukou si prohrábl lehce zpocené vlasy a přešel ke mně.

„Děkuji za pomoc." poděkovala jsem slušně.

„To já děkuju, žes to vzala na sebe." usmál se a uchopil kývl za držák.

Společně jsme všechny pomůcky vrátili na jejich původní místo, čímž byl sklad uklízeček, a já se šla převléct do svého oblečení, přičemž Kook šel na mne čekat před školu. Snažila jsem se dělat rychle, aby nemusel dlouho čekat.

Vyšla jsem před školu a jako první se mi naskytl pohled na jeho osobu stojící přímo přede mnou, teda až na vzdálenost pár metrů.

„Našel jsem místo, kde ti bude jídlo určitě chutnat." usmál se a naznačil, abysme šli. Ruku nenápadně umístil na můj pas a tím si mne trochu více přitáhl k tělu.

Cesta netrvala dlouho.

„Jsme tady." oznámil mi, když jsme došli k jedné restauraci. Jelikož jsem ji neznala, dala jsem na jeho radu a bez odmlouvání vstoupila dovnitř.

Posadili jsme se k prvnímu volnému stolu, který jsme zahlédli. Na všech stolech bylo už předem položené menu, neboli nabídka jídel, které tento podnik nabízí, přičemž náš stůl nebyl vyjímkou.

Menu jsem si prohlédla a musela jsem se pro sebe usmát. Převážná většina podávaných jídel byla z americké kuchyně, což mne dost překvapilo. Není divné, že v hlavním městě asijské země podávají americká jídla?

Trochu jsem to nečekala, ale i tak mi přišlo milé, že vyhověl mému přání a vybral nějaký druh jídla, u kterého si byl jistý, že ho přivítám. U milé servírky, která k nám přišla, jsme si objednali jídlo a už jsme jen čekali, až nám přinese naši objednávku.

Asi nemusím říkat, co jsme si objednali, jelikož to k mému vyprávění není vůbec podstatné.
Když jsme dojedli, Jungkook za nás zaplatil. Bylo mi to nepříjemné, ale trval na tom. Nechtěla jsem se s ním hádat.

„Janne, bude ti vadit, když půjdeme ke mně?" zeptal se Jungkook, když jsme opoušteli restauraci. Přišlo mi zvláštní, že se mne na to ptá.

„Jo? Ehm.. teda ne." zakoktala jsem se, čemuž jsem se zasmála. Kookovi se na tváři objevil mírný úsměv.

Cesta k němu byla poměrně rychlá. Jedním z mála klíčů pověšených na kovovém kroužku odemkl malou branku, která byla jediným možným vstupem do zahrady rodiny Jeon. Došli jsme ke vchodovým dveřím z tmavého dřeva, se kterými si poradil stejně, jako s brankou.

„Zouvat se nemusíš." mávnul lhostejně rukou, když si všiml, že se chystám sundat si boty. Poslechla jsem ho a nezouvala se, jak řekl.

V botách jsme vstoupili do předsíně jejich domu, ze které jsme se hned přemístili do obýváku, který jsem už v minulosti navštívila.

„Ty, Janne?" oslovil mne po chvíli, jež jsme strávili koukáním do svých mobilních telefonů.

„Ano, Jungkooku?" oslovila jsem ho se zvědavostí, co mi řekne.

„Nechtěla bys tady přespat? Neboj, nic zkoušet nebudu." uklidnil mne. V mé hlavě začalo poletovat splašené hejno nezodpovězených otázek.

Není moc brzy na to, abysme u sebe byli i přes noc?

Nikdy jsem s klukem nebyla ani venku, když nepočítám chození ven se skupinou kamarádů, která zahrnovala i pár kluků.

Jako abyste mi rozuměli, když jsme ještě bydlely s mamkou v Americe, měla jsem dost kamarádů a nikdy jsem nebyla tak zamlklá, jako tady.

Sice jsem nebyla tou královnou školy, ale rozhodně jsem neměla stejnou pověst, jako na této škole, tedy věčně mlčící malá holka.

Není moc brzy, abysme spolu trávili tolik času? Nejsem na to zatím zvyklá. Furt jsem si nezvykla na to, jak na nás ve škole na každém kroku všichni koukají.

I po těch týdnech totiž většina pořád nedokázala pochopit, jak mohl takový „král" spíš „postrach" školy začít chodit se mnou.

Jungkook je dost oblíbený, co jsem si všimla. Kouká po něm nemalá skupinka holek, která ho však, jak mi sám vysvětlil, vůbec nezajímá. 

Může mít něco v plánu?

Co když se neuhlídá a zvrhne se to?

Já nevím, co když mi to mamka nedovolí?

Důležitou informaci, kterou jsem vám ani nesdělila je ta, že, jelikož mamku skoro přes den nezastihnu a v noci obě spíme, tudíž si nemáme ani čas popovídat a už jsem se jí dlouho nesvěřila, neměla jsem dosud možnost říct jí o mém vztahu s Jungkookem. A docela se toho bojím, poněvadž nevím, jak ho vezme.

Co když se jí nebude líbit?

No, a co se bude dít, až nějak zjistí, co mi předtím Jungkook dělal?! To bude můj konec! To se nesmí dozvědět!

_ _ _ _

Ahoj.

~ Po delší době jsem tu zpět. 🌸
~ Nevím, jestli vám přišlo oznámení, ale trochu jsem upravila všechny předchozí kapitoly.

Mám v plánu i přepsat „I wish you were mine", ale to až později.

Dobrou noc. 🌙⛅️