Bad guy can love

63) Co jsem taky čekal

Po vstupu do domu mne ihned pohltila ohlušující hudba a pach alkoholu. Atmosféra byla totožná s tou, která vedla každou takovou akci.

I přesto, jak jsem se držela Jimina a šla hned za ním, se mi podařilo ho ztratit. V davu plném tančících alkoholem omámených těl bylo těžké ho najít, když byli všichni tak blízko sebe.

Park Jimine, kde jsi? Proč si mě sem bral?

To snad není pravda!

Když jsem se smířila s tím, že ho sama nejsem schopna najít a budu muset počkat, až on narazí někde na mne, začala jsem hledat místo, kam bych se mohla schovat, abych nikomu nepřekážela a zároveň mne nikdo nerušil.

Dokázala jsem se dostat ke schodům, po kterých jsem se přemístila do vyššího patra rodinného domku. Vystoupala jsem nahoru, kde se po mé levé straně necházela chodba.

Chudbu zdobila z každé strany řada dveří vedoucí do jisté místnosti pro každé zcela odlišné.

Přišlo mi neslušné procházet se jen tak po domě cizí osoby, ještě k tomu úplně sama.

Proto jsem se po schodech chtěla vrátit zpět dolů mezi všechny přítomné, z nichž si převážná většina užívala zábavu na tanečním parketu, o čemž svědčila všudy přítomná hudba a zpěv pronikající skrze veškerou konstrukci domu.

Už jsem se otáčela zpět směrem, kterým jsem přišla a chtěla jsem sejít schody zpět dolů, jenže v tu chvíli zasáhla cizí osoba. Ucítila jsem něčí ruku na mém rameni. Daný člověk využil mé chvilkové nepozornosti a otočil si mě k sobě čelem.

„Hey, co ty tady děláš?" objevila se přede mnou osoba, jejíž přítomnost nepatřila mezi ty, kterých bych se někde dožadovala. Vůbec jsem nedokázala pochopit, kde se tu vzala a jak bylo možné, že jsem si jí nevšimla.

Její pronikavý hlas dokázal proniknout do mých uší a to i přes okolní rámus a hluk. Nad mou němostí dívka jen protočila očima a hrubě mě odtáhla dál od schodů, blíže k jedné stěně.

„Co tady dělá chudinka jako ty? Řekni." vypustila naoko nevinný dotaz, jenž skrýval svou drzost a řečnický charakter.

„Proč jsi na mě zlá?" vypustila jsem z úst mou zvědavou otázku, k níž jsem přidala i lehce zamračený výraz.

„Řekni mi jediný důvod, proč bych na tebe měla být hodná. Proč bych měla být milá na trapku, která si to nezaslouží? Proč?" vychrlila ze sebe dosti podrážděně.

„Ty nemáš právo na to, abych se k tobě chovala mile. Hlavně ne po tom všem, co si udělala." dodala, za což jsem jí věnovala nechápavý výraz. Obočí jsem svraštila v náznaku nevědomosti.

„Co jsem udělala?" šeptla jsem nejistě.

„Ty nevíš?" zasmála se povrchně a pokračovala s naštvaným zamračením „Nechápu, co na tobě ten Jungkook vůbec viděl. Hezká nejsi, chytrá asi taky nebudeš, pípeš jako hloupé kuře a ještě si z něho udělala toho největšího blbce. Udělal chybu, že s tebou ztrácel svůj čas, který mohl strávit se mnou." nechápavě pokrucovala hlavou.

„Nejradši bych ti jednu vlepila. A vlastně, proč bych nemohla?" na její nevlídné tváři se vytvořil nepříjemný a zlomyslný úšklebek.

Jednu volnou ruku zvedla nahoru nad sebe, v znamení rozšvihu. Jelikož jsem stála úplně u zdi a neměla jsem jak se schovat, jedinou věcí, na kterou jsem se zmohla, bylo otočení hlavy na druhou stranu a vyděšené zavření očních víček.