Může Být I Hůř II.Díl ✓

3. Výhrůžky

Jake

Vylezl jsem na hřiště. Bylo pěkně horko. Poflakovalo se tu jen pár vězňů. Sedl jsem si na lavičku a přemýšlel nad Normanovým návrhem. Byl jsem přesvědčen, že by nic z toho nemělo smysl. Byl jsem přesvědčen až do té doby, než si ke mně někdo přisedl. Byl to jiný vězeň, ale nikdy dřív jsem ho tu neviděl.

Aniž by se na mě podíval, tak začal mluvit. "Akman ti vzkazuje, aby si nedělal blbosti." Napřímil jsem se. "Nic takového jsem neměl v plánu," ujistil jsem ho. "To je dobře, ale stejně mysli na tu svojí holku. Je moc hezká a byla by škoda, kdyby se jí něco stalo," řekl jakoby nic. Zaťal jsem pěsti a stiskl zuby pevně k sobě. "Jestli se jí něco stane, tak..." "Tak co?" zeptal se posměšně. "Nemůžeš nic, protože si tady zavřený a to se jen tak nezmění," připomněl mi. "Mlč a všechno zůstane jak je...teda snad," ušklíbl se škodolibě a odešel.

Měl pravdu, dokud jsem tady, tak nemůžu nic. Nevím, jak se Violet má a jestli je v pořádku. Nemělo by mi na ní už záležet, byla minulost, ale nemohl jsem si pomoct.

Šel jsem zpět do budovy a vyžádal si telefonní hovor.
Párkrát se ozvalo pípnutí, než mi to Norman zvedl.

"Řeknu vám všechno, co vím," řekl jsem a bylo mi jasné, že tímhle končí můj klid tady.

Ahoj po velmi dlouhé době.
Doufám, že se Vám nová kapitola bude líbit a že jste nezapomněli na celý příběh. Dejte mi vědět, jestli tu vůbec ještě jste...

Zatím se loučí...Vaše oříšková Kirké..